Ben Shapiro jako scenarista? Wtf?

Od premiéry jsem to neviděl. Říkám si kolikrát že bych to měl napravit a dát mu druhou šanci... ale pak se vždy spokojím jen se soundtrackem. 

Marhoul v tichosti natočil novej film s Hollywoodským obsazením: link
Hrají: Rob Lowe, Jennifer Jason Leigh, Nick Nolte, Kodi Smit-McPhee, Emile Hirsch, Dean Norris, James Franco

Za měsíc premiéra ve Varšavě.

Jenom jeden, no... 

Strašně sexy sestřih jednoho z nejlepších filmů po roce 2010...
Za těch 15 let jsem ho viděl minimálně 10x a hned bych si ho pustil znovu.
A je mi jedno, kolik palců dole od verbsta dostanu
Je škoda, kde je Refn dnes, ale za tohle (a za že objevil Madse Mikkelsena) ho budu uctívat.

Máš pravdu s tou elitářskou větou :-)

Já považuji jeho filmy za docela dobře srozumitelné, jen je někdy obtížné přesně to, co je na nich tak fascinující verbalizovat. Ale dobře, uznávám, že "je to tam, jen to nevidíš" pro Tebe nemůže být uspokojivý "argument". Pokusím se tedy popsat to lépe:

On ve svých filmech často vychází z poměrně běžných, všedních situací a postupně v takových spirálách odlupuje vrstvy a rozehrává všechny strachy, pocity viny, bolesti a tužby které hrají v lidském podvědomí. Na objektivní rovině se toho obvykle v těch filmech moc nestane, je to ponor skrz personu a ego do nevědomých sfér psyché. A je naprosto precizní a výstižný. Film obvykle končí existenciálním děsem a někdy i následným vyrovnáním, které má někdy povahu spirituálního prožitku, někdy spíš jakési rezignace a nahlédnutí vlastní nedůležitosti... Každý ten film je tak trochu mapa psychospirituální krize. Vizuálně jsou ty filmy geniální v tom, že jsou nesmírně úsporné. Většina scén jsou téměř divadelní dialogy (ty filmy byly často nejdřív divadelní hry) snímané klidnou kamerou, jediným výraznějším prvkem je používání detailů tváří, protože to, co herci komunikují výrazy je důležitější, než to, co říkají a většinou je to v opozici. Ale to Bergmanovi umožňuje udělat "zázrak" v momentě, kdy ho potřebuje. Po té řadě klidných statických scén je mozek natolik ready, že Bergmanovi postačí jeden zoom, záběr na kymácející se větve, bouřící vlny, nebo jen dramatická změna osvětlení, a vytvoří efekt, kterému se žádná CGI superhrdinská bitva nikdy nemůže vyrovnat. Můj oblíbený příklad jsou Hosté večeře páně, kde se na konci filmu za oknem roztrhají mraky a vysvitne slunce. Ty filmy člověku dozrávají několik dní v hlavě a tyhle momenty se v paměti rozvinou v něco strhujícího. To je za mě geniální režie. 

To jsem měl na mysli, když jsem psal, že Bergman byl schopný natáčet neviditelné věci a že zachytil "Boha" (respektive ono dno podvědomí, ze kterého ta idea Boha bere sílu). 

Hlásím velkou spokojenost. Životopisný Tony pojednává o mládí kuchařské celebrity Anthonyho Bourdaina, hvězdy mnoha amerických pořadů a spisovatele, který před osmi lety bohužel ukončil svůj život. Ústřední role se zhostil Dominic Sessa, který po výborných Holdovers opět ukazuje, že je velký talent. Ještě více mě ale bavil Antonio Banderas v mentorské roli staršího kuchaře, se kterým se postupně hlavní hrdina sbližuje. Devatenáctiletý Tony, který by se rád stal spisovatelem, se shodou okolností ocitá v kuchyni zkušeného šéfa v přímořském městečku Provincetown. Zde stráví celé léto a postupně zjištuje, že si hektický job kuchaře zamiloval. Tony je poctivý coming-of-age film, který funguje jak v humorných, tak dojemných momentech, má skvělé obsazení, a hlavně celý příběh působí strasně příjemně a přirozeně. Určitě se nejedná o žádnou revoluční podívanou, mně ale film sedl moc. Za posledních pár let tu (minimálně pro mě) nebyl rok tak nabitý zajímavými filmy jako 2026. Poctivých 8/10

argument "nevidíš tam tú kvalitu" neberiem. beriem, že ty ju tam vidíš, ale to je subjektívne. kľudne tam môžeš vidieť niečo, čo tam nie je, čo tam autor nedal, resp. nemienil zobraziť. Za mňa prístup "nechápem to, takže je to inteligentné/hlboké" nie je cesta. Sú filmy, ktoré sú tiež uznávané a kde tú hlbku vnímam a uznávam ich. Bergmanovky, aspoň tie 3, medzi ne nepatria. A uznávať niečo len preto, že to má dobré všeobecné prijatie určite nemienim. Umenie nie je určované väčšinovým hlasom. 

Nenatočil spíš, že mu ten Bůh (nebo spíš jeho zásahy) chybí? No nic... Ale to je zase potřeba znát jeho vztah s otcem. A ta první věta je zbytečně elitářská. Já třeba ten jeho odtažitej styl taky nemám rád, obecně mi samoterapie režisérů ve filmech spíš vadí. Nemyslím si, že zrovna jeho vztah k Bohu je tak dospělácká věc nebo nedejbože (mrk mrk) důležitá věc pro všechny lidi. Duchovní a osobní budiž.

Přiznám se, že na začátku se mi v hlavě rozsvítila červená kontrolka, protože je to film s romantickým názvem Escort, ale u sexu má holka poprdu (to by se možná dalo pochopit), plus  přikrývka kolem pasu? Wtf!?  Pokud filmař nechce točit nahotu, tak ji netočí, ale jen hezky naznačí chytrou cenzurou či střihem. 

Dobrá a teď tedy k tomu zbytku filmu a pozitivněji (doufám, že ne výsledkem z kliniky ). Naštěstí film zachránil fakt povedený a sympatický casting, Lyndsy Fonseca je ve své roli skvělá a zároveň nádherná. Ale co mě nejvíc zaujalo a bavilo byly fakt úžasné dialogy, které si mě získaly (viz třeba rozhovor o navštěvování kliniky). Jinak je film předvídatelný, ale přitom je to příjemná jednohubka. 

Tede už to nemá 59%, ale 61. I tak máš pravdu, že si to procenta zaslouží vyšší, minimálně +15%. 
Za mě 4* aneb 8/10 a díky za fajn výběr. 

Problém je, že Bergman točil filmy o důležitých, dospěláckých věcech. Dokonce i o nějakých duchovních věcech. Spousta z těch věcí je neviditelná. Takže prostě ne každý, kdo má oči, vidí co je dobré na jeho filmech.

Je to režisér, který se pokusil natočit Boha a podle mě se mu to povedlo.  

Na Bergmanových filmech jsem vyrůstal před dvaceti lety na vejšce, kdy řada jeho filmů vycházela na DVD v Levných knihách a já si ty filmy kupoval doslova za pár kaček. Levné knihy (dnes už bohužel neexistují) tehdy vydávaly jednu pecku za druhou. Sedmá pečeť je naprosto srozumitelný film a před pár lety spolu s Bílou nemocí znovu rezonoval v době covidové pandemie. 

K jeho absolutně diváckým filmům (tedy i pro Ravenouse) bych řadil kromě Sedmé pečeti) snímky Scény z manželského života, Šepoty a výkřiky, Podzimní sonáta a Fanny a Alexandr, jeho asi nejpoetičtější film s dětským viděním světa. 

Dokonce jsem v té vysokoškolské době sháně i další věci spojené s Bergmanem. Celou odbornou publikaci Jesseho Kalina Ingmar Bergman a jeho filmy, pak Bergmanovy paměti Laterna Magica a nakonec dvě knihy do češtiny přeložených scénářů. 

Bergman mě tenkrát provázel dost intenzivně a rád na toto období vzpomínám.

Ten film jsem viděl před týdnem a nemůžu ho dostat z hlavy! 

Přitom příběh je jednoduchý, člen Yakuzy je ve vězení, kde si odpykává doživotní trest a povídá si právě s tou Housenkou, což je květina Balsam flower alias Netýkavka. A té květině vypráví o svém životě, který je obyčejný, ale přesto svým způsobem nádherný. 

Škoda jen, že jsem zase musel pirátit, ale jakmile to bude někde na VOD či v kině (pochybuju) tak to chci vidět zase. 
Trailer

Ak su pre teba genialne,.prajem ti to. Pre mna je genialnejsi aj Scary Movie, ten posledny.

Vdaka, to som uz dlhsie zvazoval. Este mam v merku Wild Strawberries kvoli Sjoströmovi, ale to je zase nejaka surrealisticka, oniristicka vec, tak uvidime 

Zkus Hadí vejce, to mu překvapivě produkoval Dino De Laurentiis a v hlavní roli David Carradine v raně nacistickém Berlíně, takže jak jistě tušíš to nejde do tak abstraktních psychologických hloubek - a pořád je to skvělý film.

No ale možná to taky odsoudíš jako ty ostatní tři (geniální) filmy 

nie je, ja asa reálne pýtam, tí, čo si idete jeho tvorbu, chcem vedieť, čo sa vám na nej páči, lebo ja tam nič nenachádzam. 

Prípadne mi z jeho tvorby odporučte film, ktorý má čo najďalej od štýlu Persony a Hour of the Wolf, aby som mal nejakú reálnu šancu si ho užiť aj ja. 

Meryl Streep -> Aslan

vysvetlí mi niekto, čo je tak úžasné a kvalitné na tomto tvorcovi? Vážne. Seventh Seal je ešte fajn, ale Persona je polo-pičovina a Hour of the Wolf je full pičovina, ktorú by úplne v kľude, bez nadsádzky, zvládlo natočiť a napísať 90% z nás. Ultimátny príklad pseudo-inteligencie a rádoby umenia. Voňanie vlastných prdov na n-tú.