Praha je hodně z ruky a květen červen mám v pasti (rekonstrukce koupelny, závody, animefest)  Září/říjen lepší. Tam bych měl mít, pokud zvládnu registraci, jen B7 a pak Zapomenuté hory. Ale vždycky to můžeme udělat na neutrální půdě, někde, kde je hezky a kde mají kino. Zamluvit hotel pro MZ a třeba tam potkáme Teda na recepci.

Chci jen dát vědět, že této iniciativě fandím, ale bohužel nejspíš jen zdálky: pokud by se to náhodou netrefilo do toho jednoho týdnu v dubnu (nebo dvou v srpnu, což by ovšem byl nesmysl), kdy jsem v Čechách, tak se zúčastnit ani nemůžu - vám ale držím palce, ať to klapne! *:+*

Zkusil bych to směřovat někdy na květen/červen nebo pak září/říjen. Zkusil bych ukecat členy redakce, aby se připojili když se Civalovi nechce. Teda, Hlada, Jokola, Rimsyho, Ondru, Karla a další. Plus by se mohli připojit redaktoři z TvZone - což jsem parodoxně já *:D*. Najít si nějaký den v sobotu, projekci v Aeru nebo v Oku a udělat si hezký sraz v kině a pak pokec v nějaké hospůdce a tak. Jen po mě nechtějte abych to celé organizoval. Vymyslím to, budu klidně ladit termíny, budu otravovat lidi z redakce atd, ale zbytek je na vás.

To je slovo *:+* Budeme to směrovat do Prahy. 

Na Civala stejně není nikdo zvědavý *8)* Jestli se to podaří domluvit dejme tomu .. v Praze, tak první runda panáků jde na mě *:D*

Kéž by. Ale už tomu moc nevěřím. 

YT algoritmus má dneska asi voľno a nastavil sa na náhodný výber *:D**:D**:D**:+* https://www.youtube.com/watch?v=fxlJdFSYhTU

On ma problém akorát s těma 3 filmama, aby přišli lidi a nezahučel v tom. Jinak si myslim, ze jen sladit termín a bylo by to v poho. Jeden film, sobota, podepisovačka knih, stánek s tříčkama a Hladovým sorbetem, ideal 😀

Víceméně to, co asi slyšel Jokolo na živo, jen asi slušněji. A že největší hovado z redakce si ty a Rimsy.

Erich Maria Remarque [b]Noc v Lisabone[/b] Zatiaľ pre mňa najslabší Remarque. Dielu pre mňa podrážal nohy fakt, že sa jednalo o retrospektívne rozprávaný príbeh, kde jeden migrant rozprával príbeh druhému. Potešilo ma že poslucháčom bola jedna z hlavných postáv z Remarquovej knihy Miluj blížnneho svojho, takže noc v Lisabone sa dá vnímať ako také "voľné" pokračovanie. Avšak systém retrospektívy kde ako čitateľ prakticky od začiatku viem ako to skončí, mi kazí napätie že čo všetko sa stane ďalej a či sa z toho ústredný manželský pár dostane živý a zdravý. Taktiež knihe neprospieva že príbeh sám o sebe je vlastne dejovo hodne krátky a Remarque si tu tak pomáha notným množstvom filozofických úvah, ktoré sú tu však vo svojej podstate hlavne vatou slúžiacou na naháňanie objemu textu. Stále je tu tak veľký pisateľský um a sympatické postavy , je to koniec koncov Remarque a ten písať vie. Tento krát to je však viac o melanchólii a myšlienkových úvahách než o deji ako takom, čo mne úplne nesadlo.

Podle reakcí Civala máme asi po srazu*:D* Leda si udělat nějaký antiCival.

Jdu si takhle kolem a přihazuju do placu - jestli jsou songy zdrženlivé z úvodu a dávají si na čas s rozjezdem, tak [url=https://www.youtube.com/watch?v=QgfXYv4OxbM]Jocelyn Brown[/url] si nedává na čas ani vteřinu a takovej odpal songu nevim, kdy naposled jsem slyšel *:+*

Díky moc! A neboj, to se fakt jednou zlomí. Dřív, nebo pozdějc.

[url=https://youtu.be/deGwfPkmBG0?si=jtXIc2hHxU5koIkZ]link[/url]

Free condoms have run out in the Olympic Village Athletes used up the strategic stock — 10,000 contraceptives — in a record three days. Pak se člověk nediví, že ty naše mařeny nepodávají výkon na tratích! /S

Nevěš hlavu Disku. Bude líp. Až někoho potkáš přítele/kamaráda tak se hned svět bude zdát jako lepší místo. Jen nepřestávej věřit a snažit se. 

Díky za další text. Nějak mi mluví z duše. Ne tedy, že bych byl manžel a otec (to druhé nebudu v žádném případě), ale taky jsem katolík a taky mívám podobné pocity. Že jsem tady pro ostatní, že se mi lidi můžou svěřit a já jim taky a že mě lidi (snad) mají rádi. Ale zároveň mám pocit, že já vlastně nejsem vůbec důležitej. Po čtyřicítce je ten pocit intenzivnější - bohužel. Samotu a single život jsem zmiňoval minule a prostě někoho vedle sebe potřebuju. Sice mám rodiče, ale ta druhá osoba mi zkrátka chybí a já mám pocit celoživotního selhání, které mě užírá. I proto volám po MZ srazech i za cenu, že přijde jen jeden člověk. Přátele sice mám - ve farnosti, kde můžu být sám sebou (minimálně mládežníci nemají s mou sexuální orientací žádný problém); v akordeonovém orchestru, kde hraju už téměř 30 let; stále se snažím chodit mezi lidi.  Díky, že se takhle vypisuješ. Mně osobně, když na tebe takhle reaguju, se taky uleví. Přesně tohle je ta maskulinita, kterou všichni potřebujeme. Křehkej a citlivej chlap, který se nebojí otevřít své srdíčko a není za to zesměšňovanej. *:+*

[url=https://youtu.be/HD0dMr3kAQs?si=mtdW88hP3IQ6HK_8]Tede... [/url]Jak si psal, že nehraješ hry...

Další luxusní text. Mluvíš mi z duše. Krásně to popisuješ.