Jako, chápu že to působí svým způsobem působivě, ale... nic nedavá smysl. Ty plovoucí obličeje mě už vyloženě iritují a vidím je během sekundy, k tomu oba vypadají jako z jiných filmů (protože logicky), k tomu se mění budovy, rány nenavazují, zvuk je mimo atd. atp. ... takže ano, to memečko pro sebe a přátele z toho uděláš, ale film jako úplně ne. To musíš jít víc cestou Corridor Digitalu a jim podobných (narážím na [url=https://www.youtube.com/watch?v=GVT3WUa-48Y]link[/url] a [url=https://www.youtube.com/watch?v=_9LX9HSQkWo]making of[/url], případně jejich Matrix a další ), kdy defacto jedeš normální produkci ale nějaké prvky nějak nahrazuješ... Ale ta čistá halucinogenní generace je jen to. A byť nejsem filmař, tak to kopíruje mé zkušenosti v programování, kdy "celá appka" je sotva funkční (v lepším případě) slepenec hoven, zatímco na dílčí věci, pod mým dohledem, to i pomáhat umí.

Když už životem procházíte s příjméním "Vorálková", asi dává smysl, že si v Jihlavě vedle hlavního nádraží založíte masážní sálon pod stejným jménem.

IMHO základ všeho je být sám se sebou spokojený v lokálním měřítku. Mým cílem dnes je být v práci => jsem v práci = úspěch a jsem happy, dobře se mi usíná. A jde to i dál: Mým cílem je nenechat po sobě řvát šéfa => šéf řve a já odcházím, nebo mu do toho vstupuju => jsem happy. Šéf řvát nepřestal, nebo mě i vyhodil => jsem happy, protože já jsem si dostál svého a můžu/musím si hledat práci, kde se domluvím => jsem happy. Co mě osobně stresuje a vytváří nespokojenost je skoro univerzálně "něco mi vadí, ale dusím to v sobě", nebo "něco nechci dělat ale dělám to protože mi je blbé to nedělat" apod. A je to fakt univerzální, protože pokud mi vadí něco řekněme na chování dítěte, tak je jasná "spokojená" cesta => začít to řešit. Proč to dělá, jak se s tím má pracovat atd. => jsem happy. PS: Samozřejmě, vnější stresory neovlivním, ale můj postoj k nim ano.