Jo mě pobavil pepův komentář k tomu filmu *:D*

Carlitova cesta, jak jinak *:))* ale Čas probuzení hned v závěsu.

To je Noé, dosť acquired taste *:D*. Ja osobne som Climax nevidel, ale jeho Irreversible je sila

Viděl jsem, žes to hodnotil pozitivně, co se ti na tom tak páčilo? Já u toho docelal šílel.  

Corpus Christi

Čtyři svatby a jeden pohřeb

Climax *:+*

Carlitova cesta

Carlitova cesta, nie je o čom, aj keď Cizinci ve vlaku je close second. *:+*

Zrovna dneska jsem na Corpus Christi vzpomínal a říkal si, co asi Komasa dělá novýho. Rozhodně Corpus Christi *:+*

Piedestal je bez váhání Carlito, ale hned za ním Corpus Christi (tam jsem nečekal vůbec nic a pak jen zíral, jak skvělej film to je).

Za mě Corpus Christi *:+*

Písmeno B je za mnou a můžeme se vrhnout na písmeno C a Č.  Carlitova cesta, Cizinci ve vlaku, Cizinec ve vlaku, Climax, Corpus Christi, Čas probuzení, Čtyři svatby a jeden pohřeb. 

Myslím, že na film jsem se správně naladil, když jsem si předtím dal Orwellovský film [b]1984[/b]. Je fakt, že k tomuto filmu jsem se odhodlával asi 4 roky a nedivím se, že u něj vidím hodnocení od Rimsyho *:D*. Přece jen těch 5 hodin, je už solidní výzva.  Za mě je to hezký náhled do italské historie z počátku století až do jeho poloviny. Vyprávění je hodně pomalé, prakticky rozdělené na 4 části dle ročního období. Občas to dost testuje divákovu trpělivost, protože je to ultra pomalé vyprávění. Jenže jindy tam jsou časové skoky. Příběh sleduje život dvou postav z rozdílných sociálních postavení. Musím uznat, že se toho tvůrci nebáli a tak je to hodně naturalistické a drsné, což je super. Ony rozpory mezi náckama a komunistama, tam jsou hezky vyobrazené, prakticky obě strany jsou debilové, ale to už tady ventilovat nebudu.  Ještě mě trochu štval spoiler [spoiler]na začátku[/spoiler].   Ze zlomyslnosti mě napadlo, to dát někomu do výzev, ale to bylo asi moc kruté. Možná by to mohl dostat Andy jako možnost se odbanovat, kdyby se na to podíval a napsal recenzi + nějakou A4 pozitivních vlastností Dooda, avšak  bez rýpavé ironie!  PS: tenhle song [url=https://youtu.be/hsBo3rN6Z1M?si=kKJzChkLhFbQ8HdA]Novecento(1900) [/url]je něco 

Dobrý hudební film, který se zaměřuje na intenzivní rok Bruce Springsteena. Zpěvák Bruce Springsteen je legenda a mě celkem mrzí, že od něho znám pořádně jen dvě písně. Hanba mi. Znát lépe jeho písničky, tak bych si film o dost více užil. Jsem rád, že režisér Scott Cooper uchopil tento film malinko jinak. Není to klasický životopis, ve kterém bychom se dozvěděli první poslední o Springsteenově životě. Tady se fakt soustředíme na jeden konkrétní čas v životě umělce, ve kterém se Bruce hledal, a nejen hudebně. A já si tento příběh užil. Je to hezky odvyprávěný příběh, u kterého zamrzí, že vás moc nepřekvapí a směřuje k jistému okamžiku. Přesto ta cesta k tomuto okamžiku není vůbec špatná a nudná. Pro někoho to bude rutina a nedá mu to nic navíc - celkem rozumím této výtce, ale já jsem s tím problém neměl. Cooper film natočil dobře, nicméně jsem se nemohl zbavit pocitu, že jede na jistotu, a nenabídne nám nic okázalého, nečekaného či kulervoucího. Prostě jen přesně odvyprávěný příběh. Jeremy Allen White je tady hodně fajn a zahrál Bruce opravdu přesvědčivě, ale v tomto žánru jsme viděli zajímavější proměny. Jeremy Strong má moc dobře napsanou roli a Strong jí zahrál na pána. Paul Walter Hauser nemá tolik prostoru, přesto je v každé scéně dobrý. Stephen Graham mi v této roli sedl a své si s přehledem odehrál. Odessa Young se mi tady moc líbila a její dějová linka byla povedená. Film má hezkou hudební stránku a musím se přiznat, že mě bavilo sledovat, jak vznikalo album Nebraska. Osobně si myslím, že film je o deset patnáct minut delší, a Cooper úplně v klidu mohl některé scény vystříhat nebo pokrátit. Springsteen: Vysvoboď mě z neznámá je dobrý a zajímavý film, který nenudí, ale určitě mohl jít více do hloubky a dát nám něco navíc. [b]7/10[/b]

Jako… fajn, ale proč je to sakra natočené jako film ze čtyřicátých let? Když to začalo dvěma flashbacky, říkal jsem si: „Super, že to natočili stylem období, ve kterém se flashback měl odehrávat.“ Jenže když se dostaneme do „současnosti“ padesátých až šedesátých let, nejen že zůstáváme černobíle (což nejspíš pramení z nedostatku financí), ale celý film jakoby stylem ustrnul o dekády dřív (tady by se dalo argumentovat, že to byl účel v rámci tématu filmu... ale). Kamera, střih a hlavně naprosto otravná epická hudba to pro mě úplně zabily a po hodině, když přišla zbytečná vedlejší linka, jsem to chtěl zabalit. Bette Davis naštěstí předvádí skvělý herecký freestyle a na Joan Crawford je radost pohledět i v padesáti plus letech.

Ethane, Ethane, co nám to jen děláš?? Už se nedivím, že to v amerických kinech shořelo jako papír, a u nás se premiéra zrušila. Po režijní stránce je to v pohodě a Ethan Coen stále umí točit. Problém je, že scénář je fakt moc špatný a příběh je divný. Stačilo opravdu málo a mohla z toho být přepálená noirová detektivka, ale místo toho jsme dostali příběh, který nedává smysl a táhne se. Margaret Qualley umí hrát, a tady se opravdu snaží, ale proti tomuto scénáři nic nezmůže. Aubrey Plaza je dobrá herečka, přesto ani ona nedokáže zahrát ten debilní zvrat. Chris Evans se baví a užívá si svou divnou roli. Charlie Day nemá tolik prostoru a je tu fajn. Pár scén stojí za to, nicméně jako celek je to špatný. Honey Don't! není dobrý film a Ethan Coen by se měl usmířit s bráchou a začít točit kvalitní filmy. [b]4/10 [/b]PS: Ve filmu jsou dvě tři lesbické scény, ale radši si je najděte někde jinde a nekoukejte na celý film.

Trochu jiná verze Popelky. Trailer zaujal, ale až spokojené ohlasy mě přesvědčili, abych filmu dal šanci. A rozhodně toho času nelituji. Tahle nepříjemná, realističtější a krvavější verze příběhu o Popelce opravdu stojí za to vidět. Ze začátku je hodně důležité přistoupit na pravidla tvůrců a přijmout, že některé věci se ve filmu dějí proto, aby přišla následná katarze. Takže zkuste nehledat logické hlouposti, a soustřeďte se na tu nepříjemnost a ošklivost. Režisérka Emilie Blichfeldt velmi přesvědčivě prodala atmosféru filmu. Její film je špinavý, temnější a dějí se tu hodně nepříjemné věci. Režisérka si dává trochu na čas, ale jakmile se příběh rozjede, tak nám s pevnou rukou servíruje několik scén, u kterých mi nebylo příjemně od žaludku. Blichfeldt nechává svou hlavní hrdinku trpět, a fyzicky a psychicky jí ničí. A my jako diváci trpíme s ní. Většinu filmu mi hlavní hrdinky bylo opravdu líto, ale pak přijdou scény, ve které se ukáže její "zkažená povaha", a hloupost, a já si uvědomil, že si to tak trochu zaslouží a sama šla svému osudu naproti. Lea Myren dává do své role hodně a odvedla nepříjemný fyzický výkon, který rozhodně nebyl snadný, a Myren ho zvládla parádně. Thea Sofie Loch Næss má vděčnou roli a je v ní moc dobrá. Ane Dahl Torp si svou roli užila a je zde perfektní svině. Film má hutnou atmosféru, několik opravdu hodně nechutných scén a také jsou tady zajímavé nápady, kde uvidíte šikovnost režisérky. Ošklivá sestra je zajímavý a místy nepříjemně působivý film. [b]7/10[/b]

Dvě témata, která Italům jdou (queer romance a sociálně neutěšená situace italského jihu) spojené v jednom filmu o dvou klucích, kteří se prostě uprostřed konzervativní společnosti milují. To nezní špatně, a v jádru to taky špatné není. Vypadá to celé moc pěkně, oba hlavní herci jsou sympatičtí, a mají mezi sebou slušnou chemii. Okolní cast je bez přehánění asi nejlepší část, až mě donutil si vzpomenout na skvělou [i]Geniální přítelkyni[/i], se kterou má tahle věc překvapivě slušné množství styčných ploch. Ale...ta věc má dvě hodiny. Není to moc, dokonce bych si dokázal dovolit říct, že pro romantiku je to tak akorát. Jenomže tvůrci si tu hodně nepohlídali strukturu, kde se první cca hodinu a dvacet minut motáme kolem dvou kluků a toho, jestli se do sebe zabouchnou nebo ne, a když se kolem hodiny a půl konečně zabouchnou, začne film hrozivě spěchat, spousta momentů, co by mohla být emocionálně silná, nemá úplně tu potřebnou hloubku, čas a péči, a tak je to v té poslední půlhodince oproti rozvláčněné (a o poznání lepší) hodině a půl předtím dost uspěchané, a i přes zobrazené téma takové...slabé. A je to škoda, text, který se objeví na konci, totiž odhalí, že daný film měl být prostě o paškál silnější a emocionálnější záležitost, než to, co jsme v jádru dostali. Je to fajn (a Diskovi děkuji za "nepřímé" doporučení), není to určitě žádné velké trápení, a určitě je to pořád nadprůměrná věc, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tohle mělo potenciál mě "vystřelit z bot"...