Jako já můžu mít nějaké sebevědomí a koule, ale v momentě, kdy sedím v čekárně u zubaře, tak jsem jak malé štěně na veterině po kastraci.
Může za to vlastně i zubařka na rovnátkách, která mi kdysi chtěla zkontrolovat viklající se zub a natvrdo mi ho rukou vytrhla.
Od té doby zubař = absolutní nedůvěra.
Já si nikdy nemohl stěžovat na zubaře, protože mám empatického pána několik let a on se mnou pořád víceméně jedná jak s dítětem, protože ten strach člověk nezakryje, i když vkročí do ordinace jak největší "mám v paži macho"
Takže o každém kroku, který udělá, mi dopředu řekne a má hodně uklidňující hlas. Co tomu ale nepomáhá je televize v čekárně, která vám vysílá zubní zákroky. Snažím se na ni nedívat, ale vždycky je hrozně nahlas.
Naštěstí v poslední době je všechno v pohodě a čistí mi jen zubní kámen (což je krajně nepříjemné, ale žádná hrůza) Dřív mi kvůli rovnátkám vytrhli dva zdravé druhé zuby, aby se mi ostatní zuby vlezly do pusy. Chuťovečka, ale dodnes je mám někde ve skleničce.
Takže až na dvouleté období v Brně, kdy jsem měl mladou nezkušenou zubařku, od které bolelo i umrtvené vrtání, jsem se zubařem spokojený.
Její jediná výhoda tehdy byla, že měla pěknou holku na recepci.
A co se týká zubů ve filmech, tak to mám stejně jako kolega vetřelec.
Oldboye těžce snáším a TA scéna z Trosečníka je čistokrevné peklo.
reaguje na:
esmo
|
reagovat
|





ale ne a ne se k tomu dokopat.. nebojím se ani tak vrtání nebo čeho, jako spíš že, až uvidí můj zdevastovaný chrup, tak mě seřve na tři doby 