Bookzone
Nedávno jsem si znovu - po dvaceti letech - přečetl Kingovu novelu Nadaný žák a pořád je to jedna velká paráda. Strhující, napínavé a člověk měl chuť číst další kapitoly. Při čtení mi pracovala obrazotvornost a cítil jsem, že si to užívám. Pečlivě vyšperkované dialogy, hra kočky s myší a naopak. Poprvé jsem Nadaného žáka četl na gymplu, byl jsem tedy přibližně ve věku hlavního antihrdiny. Po dvaceti letech jsem cítil, že do Toddovy myšlenkové pochody jsou mnohem pronikavější, než jsem si tenkrát myslel. Nadaný žák je mistrovsky sevřené dílo a myslím, že je dobře, že jsem ho četl v těch přibližně šestnácti letech, protože dospívající člověk takhle může poznat temnou stránku své puberty.
|
reagovat
|
Tři roky přetvářky a teď do Bartoše všichni bodaj jak parta Brutů. Jak dneska říkal Topolánek, nikdy to není tak, jak je nám to prezentováno..
