Tohle už jsem tu jednou psal. Ale měli jsme nejhodnějšího psa na světě. Skvělá citlivá bytost, co by neublížila žádnému člověku nebo zvířeti, pokud bychom nebyli v ohrožení. Najednou začal chodit soused s tím, že se mu ztrácí slepice a nedá se tam dostat jinak než z našeho pozemku. Poslal ho doprdele táta, poslala ho do prdele máma. To že by naše fenka chodila na slepice bylo asi tak pravděpodobné, jako že by byla mimozemšťan. Když jsme čistili ubikaci králíků, tak se bála že se jim něco děje a kňučela. Byla špatná z toho, když byly malé děti v bazénu nebo na houpačce, měla o ně strach. 
Jenže slepice se fakt ztrácely. Byly důkazy v podobě peří, pozůstatků. 
Pak jednou vyjížděl táta brzo do práce a viděl jak slepici zabíjí náš kocour. Pro s neuvěřitelnou obratností a brutalitou. Celkový killcount byl okolo 10. 
Mikeš byl vůbec strašný zmrd, když jsme zachránili druhé koťátko originálně pojmenované Micinka. Tak jsme ji nemohli najít. Pak ji táta našel pod kusem dřeva do kamen, na místě mrtvá, kocour se na ní díval z místa odkud padalo dřevo. Ale nás měl rád, na víko mrazáku nám dával mrtvý myši. Asi to znamená, že nás měl za neschopný lovce a nechtěl abychom umřeli. 
Měli jsme ho 14 let. Dožil se pravděpodobně ještě více. Když jsme si koupili druhého psa, tak se urazil a na 14 dní utekl. Když jsme si pořídili třetího odešel úplně. Někdo ho prý viděl ve vedlejší vesnici pár let potom. Byl kříženec britské kočky, vypadal hodně specificky. Mourovatý, ale inverzně s příměsí modré. :)