Řízek z ryží si dávám u vietnamce, se sladkokyselou, nebo medovou omáčkou !

U nas to Asiati umí udělat tak bozsky, ze je to s tím dokonale

Tak rizek je puvodne italsky, pokud se nepletu, a tam na nej s ryzi narazit muzes. Stejne v LatAm, kde mu rikaji "milanesa". Spis by to asi nemela byt ryze jen tak bez niceho z hrnce. :))

Tak ty jsem naštěstí nikdy nežral  ty pravé si dělám pravidelně, jsou easy, jen teda špek moc nemusím, šunka to jistí. 

Když tu máte ten ananas na pizze, já třeba stále nechápu ten řízek s ryží .

Nás vraceli, třeba i 5x, 6x. Když nad tim přemýšlím teď, asi komplexy na rozdávání, ale učitelský jsi vždycky míjel, když jsi odcházel. A mezi nimi byli bytosti, co vždycky důležitě přerušili jejich klábosení, když tě zmerčili, ukázali prstem a že tohle ne, okamžitě zpátky, to prostě dojíš. V tý osmičce, devítce už to bylo nějak fuk a pak to s komentářem vzdali (nebo si šli stoupnout k okýnku, kde jsi odevzdával nádobí, aby se tě zeptali, jestli se nestydíš). Ale když se nad tim zamyslim, to bylo jako kdyby nám ty obědy platili oni, tyhle dramata A tímhle stylem jasný, dost jídel se mi zprotivilo (k houbám bych přihodil třeba jatýrka, Hannibal by mě nepochválil, ale tu jejich specifickou chuť jsem nedocenil nikdy).

link
Shelley Duvall z Osvícení 

Koprová omáčka s knedlíkem, zapečené těstoviny s brokolicí - TOP jídla. 

Tyjo, a já dneska udělal takovej topovej špenát, že to ste nežrali. 
Kluci se úplně olizovali až za ušima, manželce chutnal taky (malé vítězství) a když pak ochutnala i návštěva s jejich dětma (nestihl jsem uklidit v kuchyni a jejich děcka to milujou...) a byla to výhra, tak jsem zase jednou povyrostl 

Jinak já miluju si jakkoliv naložit maso. Kombinace koření, oleje, domácích takovejch těch serepetiček okolo, atd. Pohrát si s tím... A pak to jebnout na gril. Mňam. 
Nebo omáčky! Hlavně houbový. 
A v létě saláty a bagety. Vyzkoušet různý kombinace, naservírovat to a jen se kochat tím, jak to chutná. 

Ale teda kopr ne. Brokolici taky ne. Bleh. 

P.S.: Ananas na pizzu patří! 

Hřích je carbonara se smetanou. Ty pravé carbonara zbožňujem.

Jo, hnus co ještě byly v 90. letech za komoušské manýry. Jsem na ZŠ odmítal sníst květák, učitelka stála nade mnou a nechtěla mne pustit, než to sním. Po půl hodině to vzdala. A celkově mi školní jídelna znechutila na dlouho dobu špenát. Tam to byla jen rozvařená zelená sračka a nechtěl jsem ho jíst, až v dospělosti jsem ochutnal poctivý špenát a mám ho od té doby strašně rád.
A naštěstí kvalita školních jídelen je už někde jinde taky.

To jídlo samo o sobě není špatné, když se uvaří správně a poctivě (tzv. pravá smetana a kvalitní sýr bez zahušťovadel), ale mám-li mluvit za Pohlreicha: italské jídlo má být lehké, až dietní. Kromě toho používají smetanu jen zřídka, většinou se spokojí s rajčaty, olejem nebo jen tak. Nemluvě o tom, že je toto jídlo u nás nazývané "italské" nebo podávané v italské restauraci.

Ještě větší hřích jsou kolínka nebo cokoliv s rajskou omáčkou a masem, přičemž těstoviny si musíš namáčet sám, často ti omáčka nestačí a ty pak žvácháš syrové těstoviny. Hnus.

PS: Koriandr, římský kmín, anyone? 

Poslušne hlásim, že objednané MZ trika už dorazili a sedia mi ako prdel na hrnec, už sa teším ako si ich oblečiem v nejaký piatkový večer von a budem hrdo (podnapito) reprezentovať MZ

Mák je naprostá nechutnost, všichni se mohli na prvním stupni ve škole utlouct po nudlích s mákem, a já jen nevěřícně koukal, co to jako je... neměl jsem ho rád už jako malej, a teď ho nesnáším tuplem...

Kdo jste zažil komoušskou školní jídelnu? Ciwe, snad půlku existujících jídel jsem se musel naučit jíst jako dospělý znova, protože to bylo něco tak strašnýho, že si to pamatuju ještě teď.

Ono mi třeba spoustu jídel zkazila školní kuchyně na základce - bramborová kaše (z prášku), zapečené brambory, roštěnka s rýží - celkově jsem do určitého věku měl k rýži odpor, protože dělali tu nejhnusnější variantu.
A od té doby, co nade mnou stál ředitel a na silu mě donutil sníst nějaké sladké jídlo z kynutého těsta, mám odpor třeba ke svatebním koláčkům a jim podobným. Nebo ve školce, když mi spadl rohlík s pomazánkou do čaje a učitelka si nenechala vysvětlit, že to nechci jíst kvůli tomu a musel jsem to do sebe nacpat. Od té doby jsem měl odpor k namočenému rohlíku, takže žemlovka byla pro mě ztělesněním zla a mám i menší problém s kynutými knedlíky nasátými omáčkou.
Šikana ve školní jídelně se dokáže na člověku celkem podepsat.