Když jsem byl malý kluk, tak u nás v ulici bydlela luxusní prostitutka. Moc jsem to tehdy nevnímal, jenom slyšel náznaky táty se sousedy jak se tomu smějí. 
Jedno ráno o víkendu hraju na počítači a máma na mne křičí: "Pojď se rychle podívat na ulici, je tam ten pán z těch tvých filmů!"

"Jakej pán?"

"Ten černej."

To už jsou sluchátka na zemi a já letím rychlostí blesku. No a na ulici Wesley Snipes přenáší zahradní křesílko od sousedů k zahrádce té společnice. 

Máma mne pak půl hodiny přemlouvala ať si tam jdu pro podpis, že ho zbožňuju, ale já se styděl a vytuhnul jsem. Nešel jsem nikam. 

Bylo to satelitní městečko a žili jsme hodně komunitně, to znamená že tam ta prostitutka měla cejch na čele a všichni na ní nadávali. Já ji měl kvůli Snipesovi jako jediný rád a zdravil jsem jí. Někdy za půl roku mi umřel pes, úplně jsem se z toho složil, chodil obrečenej a smutnej.  No a protože jsem se k ní jako jediný nechoval jako ke kusu hovna, tak mi k nám přišla vyjádřit soustrast s tím, že mi chce dát svého psa, protože stejně často není doma a já bych se o něj staral lépe. 

No a pak jsem běžel jednomu Prezidentovi koupit flašku, aby si připil s mým šéfem. Jak jsem pospíchal, tak mne na zpáteční cestě málem zastřelila jeho ochranka. V kanceláři jsme to pak s kolegou dopili, do teď mám schovanou účtenku. 

A jednoho ministra jsem vyhazoval ze dveří, protože jsem ho nepoznal v době kdy se střídali jak na běžícím páse. I když jsem ho měl za debila, tak mu bylo asi sympatické, že mu pro jednou nikdo neleze do prdele, tak byl opravdu velmi přátelský a smál se tomu. Dal mi i vizitku kdybych chtěl práci nebo něco potřeboval. 

Pak jsme jednou seděli v divadelní kavárně na jídle a přišel nás vyhodit nějaký režisér, že tam natáčí klip. Tak jsme neochotně šli k horšímu stolu. Za chvíli přišla Chýlková, že to je její natáčení a přišla nám poděkovat, že jsme se přesunuli a omluvit režiséra. Byla opravdu hrozně milá a na ten věk i krásná. 
Já jsem samozřejmě vocas, protože jsem jí začal vyprávět, že už mne a maminku zná protože jsme bydleli ve stejné bytovce jako ona s Krausem. Že jsem nebyl zticha, protože mi řekla, že to byla jeho první manželka. :-D 
Pak tam seděla u stolu s Holubovou a bavily se úplně stejně jak byste řekli a jak jsou jejich slavné postavy: 

"Prosimtě co tam ten tvůj blázen včera zase o tobě v televizi vykládal?"

"No ani mi nemluv, už na to nemám sílu..."

Přijde stará paní, poprosí Holubovou o podpis, ta se přetvařuje, podepíše se. 

"Kráva, co si o sobě myslí, si ani nemůžu vypít v klidu kafe a tebe si ani nevšimla..." 

:-D