A borec to neprezentuje jako nějaký přešlap řešitelný jedním "Dudley mě šikanoval" apod., ale jako zásadní příklad dvojího metru pro hrdiny a záporáky.



V tomhle duchu je prvních 40 minut a dál tomu odmítám věnovat víc času... Když už, tak je to krásná ukázka rčení "pro stromy nevidí les". Já Harryho jako filmy nijak nežral a jako knížky poslouchal v angličtině asi 6 let zpět. Podle mě to není žádný zázrak z pohledu světa, ale příběhy (během čtení) vesměs fungují napříč knihami, napříč knihou, napříč kapitolou a napříč odstavcem. Je to zábavné, čtivé, a rozhodně nemám pocit, že by to prezentovalo špatný morální kompas.
Kritizovat to tímhle stylem mi přijde vyloženě smutné a považovat to za kvalitní analýzu může tak akorát Disk, protože to víc než cokoli připomíná lhaní pomocí statistik.

