Letíme se koncem měsíce podívat s přítelkyní po xx letech za králem. Budeme bydlet jižně od Hyde Parku, takže víceméně hned v centru. A teď to proč Vám to říkám. Ubytko máme bez snídaně (bo příplatky za snídaní jsou v rámci Londýna docela přepal a stejně většinou stojí za nic), ale ráno se najíst někde musíme. Takže nějaký Váš osobní tip na nějaký ten sladký breakfast?
Jasně můžu googlit, ale vždy si raději poslechnu osobní tipy 

Matka už to tak nehrotí (s tým, že vymyslí nejakú pípovinu, tak, že to oddrie niekto iný než ona), ale otec je v tomto magor. Za každým steblom.
No nič  som rád, že v tom očividne nie som sám, takže diky ľudia 

Vlastni zelenina je fajn a mozna me tam demotivovaly i nejake dva slabsi roky, ale zas jsem nazoru, ze pece o ni by mela cloveka fakt bavit a delat radost. A to nemluvim o takove, kterou nakonec z pulky musis rozdat. To same ovocne stromy. Dostanou champion, signum nebo co je potreba, ale tim koncim. Nema smysl, s nadsazkou, resit kazdou vetvicku a nakonec pak stejne chodit a vnucovat merunky. :) Ale uznavam, ze ti starsi lide jsou v tomhle proste "all in" a nedokazi to brat nejak uvolnene a s nadhledem.

Našťastie dom máme opravený, kôlňu novú, garáž pár rokov starú a teraz nový záhradný domček, takže s prestavbou si nemusím robiť starosti, ale zažil som to ako malý, keď to robili naši - sami dodnes hovoria, že keby ten dom nemal také dobré základy, že by urobili lepšie, keby ho stihli a postavili nový (čo sa vtedy nedalo, lebo by sme nemali kde bývať). Toľko práce a rok, čo rok je stále okolo a v ňom toľko roboty..
Takže ak je ten dom vážne v stave, kedy sa v ňom nedá bývať - či už kvôli veľkosti, alebo porušenej statike, čokoľvek - zbúrať.
Našťastie ako som podľa už toho nemáme toľko, takže aj u nás je to už skôr lúčne oproti minulosti.

Já tez přemýšlím co se zahradou co má taťka. Zatím se o to stará, ale už taky co chvíli poslouchám jak už to nedává a že tu za chvíli nebude apod. Naštěstí tam má jen pár zahonu a domek je opraveny, ale na trvalé bydlení to není, je na to moc malý. Měl bych to s bráchou napůl, coz je možná dobře protože úplně na to sám bych být nechtěl a bylo by to prostě na víkendovky občas. Akorát taky bych to chtěl udělat aaby část byla jen louka, na pěstování se můžu vykašlat. Opravil bych kůlnu, koupil Sudovou saunu a robotickou sekačku a samozřejmě nainstaloval kamery a bezpečnostní systém, když to nebude obývané často. Ale nevím,sám mám potíž uklízet byt :-D

Aktuálne už nemáme ani tretinu toho, čo sme všetko mávali, ale aj tak je to záhul - pole zemiakov, 30 koreňov paradojok, skleník paprík, cukiny, uhorky a keďže mojim pričinením  25 sliepok (zabudol som ich jediný krát na noc zavrieť uprostred leta - bolo ich 15 a všetky dala dole kuna) a dve korytnačky. A to nepočítam všetky okrasné kríky a kvety a ovocné stromy.

Akože ja už sa pomaly (hlavne po týchto voľbách kedy naši išli voliť ani nenapíšem koho) pripravujem na to, že sa so mnou moji rodičia nebudú do smrti baviť, pretože sa mám v pláne na tú záhradu a pomahanie z vysoka ... a to pre nich znamená že som lenivá sviňa 
Stačí mi že teraz sa otec bude hádať s jeho sestrou o jednu štvrtinu tej záhrady, ktorú práve zdedili na polku. Tohoto ja súčasťou byť odmietam. A ich keci "my sme to tu roky budovali pre teba" už neberiem ako argument. 

Ja s tebou súhlasím prakticky vo všetkom. Ich poznámky, ako oni v mojom veku postavili dom a ja som lenivý, keď sa mi nechce rýľovať už úplne vypúšťam, ale keď tento týždeň a minulý týždeň začali okolo nového murovaného záhradného domky vymýšľať, že vykopú okolo metrový žlab na tokrasny štrk, tak som sa chytil za hlavu, že to už nie je normálne. A najhoršie na tom, že keby som sa k tomu neuvŕtal, tak by to otec (ktorý má dobré cez 50, síce nadštandardné športuje, ale ten vek nezastavíš) oddrel celé sám. Takže kopanie. Potom prišiel kameň - 1,6 tóny. Radosť v mojich očiach bola ešte viditeľnejšie, keď sme to všetko previezli na fúrikoch k záhradnej domky a zistili, že to otec zase preexponoval a potrebujeme ďalšiu pol tonu. Ja som vyhlásil, že to je posledná stavárska práca, ktorú som na tej záhrade urobil. Už nikdy viac. Aj na to rýĺovanie pred zimou si niekoho najmem. Ja si odpísať chrbát nehodlám. Problém je, že toto isté som mal v pláne, že urobím už minulý rok. Lenže môj magor otec išiel po nočnej tie políčka (dve - každé asi 10x7m) porýľovať sám z trucu, že na to chcem niekoho zavolať a potom som mu musel nasadiť infúzie, pretože sa tri dni nevedel hýbať. To otras.

Nesnáším tu naši velkou, společnou zahradu s kytičkama, trávníčkem, záhonama … ale řekni babce ne a pak na ni koukej z balkónu, jak se tam hrbí. 
Takže pomáhám, ale jasně dávám najevo co si o tom myslím 

Nejlépe asi nosit pepřový sprej, přinejhorším kudlu. Akorát pokud by došlo na nejhorší a musel by jsi střílnou sprej psovi nebo ho kýchnout protože na tebe fakt bude útočit, tak v 80% budeš muses opepřovat I panička, protože na tebe vyjede taky za to, co jsi jeho hodnému ňafíkovi udělal.

To je jako na papíře hezký. Ale na to musíš bejt trošku asociální držka a ne empatickej kokot jako třeba já... 
Učíme se to pomalu a ty děti v tomhle fakt pomáhaj.
Zrovna teď jsme například konečně pevně řekli ne manželčině rodině ale bohužel to vypadá, že se nám to dost vymstí... 
Ale přesně - už jsme prostě nemohli být dál ti enableři. 

Jednou tam asi dospěje každej a já fakt jen asi zpětně závidím lidem, který si to uměj říct rychleji/dřív a vlastně možná i relativně sobecky nehledí na ty druhý. 

Zahrada je dobry sluha, ale spatny pan. Kdyz mi to po par letech doslo, tak jsem ji zacal predelavat na kvetouci louku. Neumim si predstavit, ze bych ji mel treba 50 let zivota venovat vylozene obsesivni peci. Je teda fakt, ze kdysi tez nebylo tolik moznosti co s casem a jak jsou lidi s vekem vzdy vic a vic umanuti a umineni...

Ja aj napriek tomu, že som vyrástol na záhrade, záhradu nechcem. Minimálne nie s tým, že by som sa o ňu staral ja. Je príliš veľká, na to, aby sa o ňu starali dvaja ľudia, nie to jeden.
Naši sú zase príliš "hrdí" na to, aby sa o záhradu staral niekto cudzí (záhradník), takže si to oddrieme pekne sami. Ja som rád, že sa mi podarilo našich prehovoriť, aby si najali niekoho na maľovanie stien, lenže to dopadlo tak, že robotník aj napriek tomu, že má na podobné veci firmu cez 10 rokov bol dosť amatér a teraz sú zase v štádiu "radšej si to urobíme sami lebo nám to znovu niekto do....".  Na moje poznámky, že ich a aj mňa tá záhrada zničí už takmer nereagujú a ja o chvíľu vytiahnem vojnovú sekeru, pretože už to hraničí so zdravím rozumom. Ťažké s takýmito ľuďmi. 
Ja s priateľkou máme jednoizbák, ktorý je jej rodiny a zatiaľ šetríme na aspoň 3 izbový byt, ale tie aktuálne ceny sú vážne neuveriteľné. Priateľka má zase dosť dobrú prácu v médiách, takže teraz dupľom odchod nevychádza. Ja robím concept-arty, takže je mi jedno, odkiaľ pracujem iba potrebujem kľud. Ale čím som starší, tým sa mi moje predstavy o odchode vzďaľujú. A veľa mojich kolegov to má podobne. 

Já chodím taky často, v Praze hlavně do Kunratického lesa a skoro pokaždý na mě nějakej pes vystartuje. Dneska si běžím na pohodu, už z dálky vidím rodinu s dětmi, která si udělala ohýnek a opéká, pes samozřejmě puštěnej chodí po cestě a jak mě vidí, tak na mě vystartuje. Rodinu to vůbec nebralo, přitom já posranej strachy. Nakonec na něj začali řvát ať jde k nim, ale samozřejmě je neposlouchal. Potom se teda táta konečně zvedl a psa si šel chytit, jen mu to trvalo tak dvě minuty, kdy jsem se fakt bál. Podobný lidi bych fakt nejradši trefil, určitě jsem nebyl jedinej, na koho ten jejich pes vyběhl. Hlavně ho nechat puštěného na tý nejvíc frekventovaný cestě tam je mimo moje chápání 

Třeba má dva spolubydlící 

Byt v centru za desítku?  Vejdeš se tam celej?

Však jsi tri tydny čistý, ne?