Obecně jsem měl dlouho z motivační literatury srandu a pořád to platí pro 95 % produkce. Všichni typu Toman, Tony Robbins, Kawasaki, Kiyosaki jsou prostě prodavači vody, mlátiči prázdné slámy, co nafouknou jednu větu do pěti knížek, ale jsou i výjimky a vlastně ani nevím proč jsem to začal před pár měsíci číst, ale pár knížek mi něco dalo.
Trochu ještě odbočím k biografiím, které jsem vždycky doporučil jako motivačnější než cokoliv motivačního. Takže obligátní JOBS, Total Recall od Arnieho, Sestřelen generála Fajtla nebo mini biografie Příběhy neuvěřitelné odvahy od Beara Gryllse.
A k tomu motivačnímu/selfhelp. Petr Ludwig je sice kvalitní meme materiál kvůli některým svým výrokům a příspěvkům na sockách, ale kdysi jsem s ním spolupracoval, tak mi dlouho doma ležel podepsaný výtisk Konce prokrastinace. Jako správný prokrastinátor jsem to tříkrát otevřel a nedočetl.
A musel jsem to dočíst až letos na počtvrté. Nepřiznává se mi to lehce, ale spletl jsem se v něm i jeho knize. Líbí se mi jeho práce s fakty a tldr shrnutí za každým rohem. Dobré knížky má Mark Mason, který to prokládá humorem, čemuž už napovídají názvy jako Všechno je v prdeli a Úmyslné umění jak mít všechno u prdele. Líbí se mi jeho přístup k životu. Za humor a prostou mluvu schovává mimořádnou sečtělost a odkazy na Nietzscheho a podobné velikány.
Myslel jsem si, že bude totální fiasko Dale Carnegie, zvlášť když to psal někdy v padesátkách. Jo, jak jsem se spletl. To je možná vůbec nejlepší. Hlavně je vtipný, jak ho všichni kopírují a ještě blbě. Ty jeho věci jsou recyklát nakladatelů většinou, stačí Jak získávat přátele a působit na lidi a Jak se zbavit starostí a začít žít.
Jinak se zdaleka vyhni ezobuzerantovinám jako Čtyři Dohody od Duška nebo Cesta pokojného bojovníka. Často se jako self help doporučuje Coelho, s tím souhlasím jenom pokud se to použije jako toaleťák nebo podpal při založení táboráčku, pak to skutečně pomůže.
