Stalker

Moje první přečtená kniha od tohoto autora(vím, že to je autorská dvojice, ale takhle se mě o tom bude lépe psát). Kniha má spád a parádní tempo. Než jsem se stihl pořádně zorientovat, tak jsem zjistil, že jsem přečetl asi 60 stránek a měl jsem hlad po dalších informací. Trochu mě zaráželo, že mě některé věci nedochází, a až pak jsem si dohledal, že tohle je pátý díl ze série o detektivu Joonu Linnu. A kupodivu to vůbec nevadilo. Stalker dokáže jako příběh stát sám osobě a nepotřebujeme k tomu tolik informací z předchozích dílů. Zamrzí to jen v jedné věci, a tou jsou vztahy mezi postavy. Jak už jsem se zmínil, kniha má parádní tempo, které uhání a nutí k čtení. Dost tomu také pomáhá, že jednotlivé kapitoly mají kolem 3-6 stránek, takže čtenář má mnohem větší potřebu číst od kapitoly ke kapitole. Co se týče postav, tak ty jsou vykresleny velmi dobře a jejich příběh mě zajímal a bavil. Nejvíce samozřejmě linky kolem Erika a Joona. Bavila mě celá detektivní linie, popisování vražd, různé nepříjemné věci. Naopak mě nebavili akční momenty, které jsou popsány docela chaoticky(což dává rozum), a hlavně mě nesedl konec knihy, který je z mého pohledu až moc akční a neuvěřitelný. V tomto případě něco komornějšího by bylo rozhodně zajímavější a uvěřitelnější. Nicméně i tak jsou mé dojmy a pocity velmi kladné a jsem rád, že jsem si knihu přečetl a seznámil se s autorem, kterého jsem neznal. Stalker je velmi dobrá detektivka, která je napínavá, brutální a hodně návyková. 8/10

PS: Vraha jsem neodhalil, a kdo byl vrah bylo příjemné překvapení.  

Vzpomeň si na tohle až se zase uděláš z traileru na Ant-Mana, díky.

Je tu nejaký Fnatic fan, ktorý potrebuje silno ventilovať tak ako ja práve teraaz?

Holy Motors jsou topka 

Raději by sis měl přečíst tohle než ten Buchertův reflexovský blábol. Nemusíš mi děkovat.

Popravdě ta statistika, že v USA tvoří černoši jen 13% populace mě dost překvapila. Schválně jsem se ptal i pár lidí z okolí a všichni dávali čísla kolem 50% a to jen právě díky seriálům a filmům.

Tento článek je mnohem zajímavější než rozhovor s tím divným člověkem. 

Konečně jsem  viděl na plátně, boží to je . Furt. Akorát, když pominu, že se mám problém nějak vejít hnátama do sedačky, jak to s orchestrem skončilo - hned bych si tam na plátno hodil Impérium.

No vidíš; a já to vydržel až do konce.

Tyvole, to se nedá poslouchat. Vydržel jsem asi čtyři minuty a musel to vypnout.

Sice to nemá nic společného s filmem, ale tohle je rozhovor týdne. Ten člověk je génius.

Predbehol aj Eda Sheerana. 

Pýcha a předsudek

Poprvé jsem tuto knihu četl na základní škole, podruhé na střední a teď jsem si to po několika letech znovu zopakoval. S každým přečtením této knihy si uvědomuji jistý fakt, a ten fakt je, že tu knihu mám moc rád. Jane Austenová umí skvěle vyprávět a popisovat, má neuvěřitelný talent na vykreslování charakterů a taky umí překvapovat. Osobně se mi moc líbí jakým způsobem je vykreslená doba, ve které se příběh odehrává, líbí se mi jak daná doba fungovala a jak to autorka dokáže prodat se všemi klady a negativy. Zamiloval jsem si postavu Elizabeth, a stejně jako hlavní hrdinka jsem si našel cestu k panu Darcymu, který se projeví jako opravdoví kavalír. Je to nádherný milostný příběh, který umí dojmout, zahřát na srdci a je radost ho číst. I napotřetí se stalo, že mě některé momenty tolik nebavily a byly zbytečně zdlouhavé, ale i tak mě to zážitek z knihy nezkazilo. Už teď se těším až si to za pár let přečtu znova. 9/10