Jako správnej ignorant jsem Ucho zatím neviděl, ale tvůj příspěvek mě donutil něco si o tom filmu najít. Pro zájemce cituju:
V 60. letech byl (Jan Procházka — scénárista) členem ideologické komise ÚV KSČ, patřil k tzv. "reformnímu" křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Po roce 1969 byl během normalizace z politických důvodů zakázán a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). link
Procházka’s story is one of the better-known tragedies of the Prague Spring: once an untouchable friend of Antonín Novotný, he was banished from the Party after his involvement with dissidents during the protests and died of cancer in 1971. But for a time, his friendships and credentials as the head of the ideological office at Barrandov Studios allowed him extraordinary liberty of expression. link
|
reagovat
|
. A vážná nota byla absolutně k smíchu. Přitom třeba u Rockova Fastera (2010) na mě celkem fungovalo i to "drama" kolem
