Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

---

Prázdninový týden se tentokrát podepsal na harmonogramu výrazněji, než jsem plánoval, ale zároveň je tedy pravda, že se tentokrát sešlo spíš více menších novinek než výraznějších témat. Takže to bude trochu rozdrobené, občas v duchu “to jsem říkal před půl rokem” ohlášení, aniž bych zabrušoval do super tržeb Super Maria, i když i toho se asi dotkneme minimálně v odstavci o tom, jestli nám ta letošní sezóna dobře začala či nikoliv. Bude to právě letos, kdy definitivně přijmeme neutěšenou situaci kin jako nový standard a dojde nám, že studia mohou už vydělávat jedině na tom, že jsme se všichni částečně přesunuli do obýváků? Odtud vítr fouká, z vašich bankovních účtů, kde si streamovací platformy ukrajují měšíčně potají stále větší krajíček. Jestli stále předplácíte minimálně tři, tak jako já, musí vás pohled do výpisů v posledních měsících docela bolet. A bude hůř.

Spása kin v nedohlednu

Ano, už je jaro, což znamená, že se to za okny zelená, lidé s alergiemi slzí a Václav začíná zas vyprávět o kinokalypse. Letos mi tedy Ryan Gosling nezavdal stejný důvod jako s Kaskadérem, protože Spasitel otevřel solidně a je to docela držák, ale ony ty relativně dlouhé nohy masivnímu rozpočtu prostě ne a ne utéct. Navíc je otázka, co vlastně ty tzv. nohy dneska znamenají, protože to, jak vnímáme násobitel otvírákového víkendu se hodně změnilo.

Dlouhatánské nohy měl třeba druhý Puss in Boots: The Last Wish, který z dvanáctimilionového otvíráku navařil skoro 190 milionů. Extrémní příklad, ale i v moderní éře najdeme čtyřnásobky prvních víkendů v domácí boxoffice a nemusíte být zrovna James Cameron, abyste toho dosáhli. Spasitel pravděpodobně zamíří k trojnásobku svého masivního otvíráku, což vlastně novináři slaví jako kapitální úspěch. To nám prozrazuje rozevírající se nůžky a nástup hypovaných eventových filmů, z nichž mají kina přežít. Obrovské tržby během prvních tří až pěti dnů, pak rychlý ústup ze slávy, kdy je nutné ustoupit dalšímu blockbusteru, předat mu prémiové sály a IMAXy, jít prostě od válu.

Chceme protahovat kinodistribuční okno na “férových” 45 dnů, ale zároveň nám studiové konglomeráty tvrdí, že nás doslova zahrnou blockbusterovou smrští, aniž by řešily, jak vlastně filmy do těch kin naskládají. Výsledkem bude, že se tam velké premiéry navzájem požerou (viz zatím nevyřešený souboj dalších Avengers, třetí Duny a xtého Jumanji), protože Barbenheimer se koná jednou za pět, možná deset let. Statisticky je dokázáno, že 90 % tržeb filmy z kin dostanou během prvních čtyř týdnů, je to ostatně hezky vidět i na distribuční křivce, kdy i ty velké držáky po čtyřech týdnech začnou během hlavní sezóny masivně ztrácet sály. Marketing vám skrz články a PR tvrdí, že má v náruči obří úspěch (loňské MCU a DCU releasy), přitom ale v globálu vzhledem k rozpočtu spíš šlape vodu. To je případ všech marvelovek roku 2025, ale i namasírovaného Supermana, který se alespoň z obřího otvíráku dostal doma skoro na ten trojnásobek a nabídnul tak útěchu všem, kdo věří zkazkům o stoosmdesátimilionovém rozpočtu.

Ale o superhrdinech až trochu později, teď zůstanu s dovolením u Goslinga. V tipovačce jsem ho trefoval někam k 550 až 600 milionům. Mohlo se to zdát jako zbožné přání, ale kdybych byl účetní v Amazonu, asi bych neměl jinou možnost, když tohle vesmírné dobrodružství stálo 200 milionů a dalších sto propálilo na marketingu, pokud jsme tedy přívětiví k dnešním cenám. Matematika je neúprosná, ale protože Čína nešlape ani zdaleka tak jako u Marťana a na obzoru jsou další velké premiéry, hrozí Goslingovi, že skončí spíše s nulovou rozvahou, kdy se film - mediálně ještě trochu podpořený aktuální vesmírnou misí Artemis 2 - přehoupne za pár týdnů alespoň přes 500 milionů. Dřív absolutně krásné číslo, které značilo regulérní blockbusterový klub. Dnes nikoliv zklamání, ale rozhodně ne záruka úspěchu, jakkoliv by to Kevin Feige nebo James Gunn chtěli jistě kreslit jinak.

Na nedávné přednášce jsem v samotném závěru vysvětloval, že skrz veškeré mlžení studií a dnes už i médií existuje jediná spolehlivá metrika. Ohlásili novou sezónu nebo sequel? Pokud ano a není to jen snaha o budování nové značky za každou cenu (viz druhý Superman), pak lze mluvit o komerčním úspěchu. Hollywood je pořád ještě nejdřív business a pak teprve show, jakkoliv se to píše a vnímá opačně. Příklad za všechny? Osmý Vřískot je na cestě. Vděčný může být nejen masivnímu otvíráku po obřím marketingovém hypu (násobitel domácí boxoffice je jen 2, ale to u hororů zas tolik nepřekvapí), ale zejména skromnému rozpočtu. Když z 45 milionů vyrobíte během pěti týdnů dvě stovky, tak prostě postupujete do dalšího kola. Potíž je v tom, že tvůrcům tiká bomba pod zadkem, protože sedmička nebyla doma přijata nikterak vřele a finta s návratem starých známých a epickým vyústěním bůhvíkolikátého dějového oblouku, nebude fungovat donekonečna.

Proč opakuji čtenářům tohoto newsletteru dlouhodobě známé fráze? Protože je tu Super Mario, takže filmové “léto” startuje a mainstream bude nejpozději v pondělí koledovat o tom, že kina jsou narvaná k prasknutí a vše je zase skvělé a sluníčkové. Už je to trochu jako s tou předpovědí počasí, kdy jsou televizní meteorologové obecně veřejností zesměšňováni a ostrakizování, přitom jejich úspěšnost se stále pohybuje velmi vysoko. Jenže na to se zahrádkáři a maminky, co zrovna chtějí věšet prádlo, neptají.

Tři miliardy od Paramountu se Netflixu rychle rozkutálely

Od zmoknutého prádla raději rychle zase zpátky k tématu. Pokud máte předplacený Netflix, možná už vám přišel e-mail, z něhož je jasné, že miliardy od Ellisona už Ted Sarandos dávno utratil. Netflix v posledních týdnech svůj budget na filmy a seriály notně provětral několika akvizicemi, takže je na čase zdražovat předplatné. Enko v tom rozhodně není samo, i když by se asi snáz zdražovalo, kdyby byl ve hře nákup Warnerů a tedy i HBO Max. Jakkoliv by se k němu ještě uživatelé nedostali, měli by pocit, že si za extra dolary kupují právě příslib velkorysejšího katalogu. Takhle stojí před volbou, zda prodloužit či nikoliv.

Netflix má dlouhodobě nejvěrnější uživatele, ale i v případě, že podobné drobné nákupy nemusíte řešit, jste si možná při sumírování ročních útrat všimli, že za ty streamy utrácíte poměrně dost peněz. Netflix startoval před deseti lety na nějakých osmi dolarech (7.99) za standardní předplatné, což byla tehdy prostřední varianta. Dnes ta samá stojí dolarů dvacet. Abychom byli úplně féroví, v roce 2016, kdy začala být služba už jakž takž použitelná, bylo to předplatné v USA zvednuté na 9.99, takže dneska americký předplatitel platí dvojnásobek. Netflix tím trochu předběhnul inflaci, ale zároveň utrácí za obsah mnohonásobně víc než ve zmíněné době.

Trend je ovšem evidentní (tady přichází jeden z těch “kdo to říkal? já to říkal!” momentů). Netflixu se zatím nepovedlo úplně nastartoval zlevněné předplatné s reklamami. To momentálně stojí 8.99 dolarů měsíčně, tj. je na úrovni toho standardního před deseti lety. Zajímavá nabídka, zvlášť pokud na streamy nekoukáte tak často, aby vám reklamní bloky začaly výrazněji překážet. Čím víc předplatitelů s reklamami Netflix nabere, tím víc reklamy protočí, tím větší sazby za jednotlivé bloky bude moci diktovat. Jednoduchá matematika, která dělá z předplatitele, který platí méně, hodnotnější artikl. Není tedy divu, že Netflix přesně dle předpokladů tlačí cenu agresivně nahoru pro ty, kdo chtějí reklamám utéct. Kdo si nebude moct Netflix odepřít, ten nakonec downgraduje na reklamy a přispěje tím ke spolehlivému růstu finančně udržitelnější služby.

 

Jak jsou na tom ostatní? HBO Max startovalo v roce 2020 na 14.99 dolarech, což byla i cena HBO Now v roce 2019. Dnes stojí standard 18.49 dolarů, základ s reklamami 10.99 dolarů. Připomínám, že mluvíme o americkém trhu. U nás předplatná s reklamními vložkami k dispozici nejsou, ale máme vzhledem k nižší kupní síle podstatně nižší měsíční poplatky. Např. u HBO Max se cena standardu blíží spíše onomu předplatnému s reklamami (259 Kč).

U Disney+ byl nárůst ceny výraznější, protože startoval na dumpingových 6.99 dolarech. Aktuálně jsou ceny podobné jako u HBO - 18.99 bez reklam, 11.99 s nimi. Žádná jiná varianta neexistuje, ačkoliv v USA můžete ještě výhodně balíčkovat s Hulu a ESPN (dokonce kreativně, kdy máte na výběr, kterou službu vezmete s reklamami a kterou bez). Opět se sluší zmínit, že v ČR se cena bez reklam blíží té americké s nimi.

 

Své ceny i v českém kontextu znásobily také služby jako Amazon Prime Video, Apple TV či SkyShowtime. V USA nicméně také menší služby jako Peacock a Paramount+ znatelně šplhají (16.99 a 14.99), což ospravedlňují zejména rostoucí cenou sportovních licencí. Streamovat “vše” je mimořádně drahým koníčkem, ale studiím nezbývá než nás vařit jako pomyslnou žábu v hrnci, abychom skončili s dvacetidolarovým předplatným - což je jedna vstupenka do prémiového kina v New Yorku nebo L.A. - a kopou reklam navrch. Jen tak bude jejich byznys životaschopný při dnešních budgetech.

 

“Ten Netflix je čím dál tím dražší a přitom tam nic nedávají. Konečně to musím zrušit”. Obdobu téhle hlášky jsem na diskuzních fórech viděl za posledních pět let snad tisíckrát. Přitom na ní aktuálně není nic nepravdivého. Jakkoliv Netflix utrácí za obsah 20 miliard dolarů, velké celovečeráky a prémiové seriály, co jsou nejvíc vidět, znatelně utlumil ve prospěch dokumentů, živáků a dalších “nových” formátů. Divák tak může mít pocit, že dostává méně původního obsahu a přitom rok za rokem platí víc a víc. Jen ta pasáž “musím to konečně zrušit” zůstává trvalkou, na kterou Ted Sarandos trochu hřeší. Většinou totiž zůstane o slov. Tzv. churn je u Netflixu stále malý. Vždycky se najde lákavá premiéra, návrat oblíbené značky, nebo prostě trvalka z katalogu, která vás přesvědčí o tom, že to předplatné zrušíte až “někdy zítra”.

Supergirl stála kolik?

Milly Alcock momentálně klopýtá skrz rozhovorové kolečko k Supergirl, protože červnová premiéra se nezadržitelně blíží. I když klopýtá? S rozeběhem fandy obvinila z toho, že ji objektivizují a podrážejí filmu nohy, protože je o silné ženské postavě. A ať si klidně argumentují Ripleyovou, že ona jde na to po svém. Jde o chytrou taktiku, protože ty největší hlásné trouby samozřejmě reagovaly přesně po naznačené křivce, čímž Gunnovi a spol. nabíjejí na další ofenzívu. Jenže to jsou všechno jen řečičky, které do kina nikoho nenaženou.

 

Po druhé linii Gunn - který nerežíruje, ale stejně je nepřehlédnutelným maskotem aktuální DC éry - roztáčí to, co se mu vyplatilo u Supermana. Zvěsti o rozumném rozpočtu. Ještě před natáčením se mluvilo o sto milionech, čemuž tedy při aktuálních hollywoodských poměrech věřili jen největší naivkové. Momentálně se hlásá pravda o 150 milionech, což při pohledu na upoutávku a zmínky o několika přetáčkách a neschopnosti napotřetí vybrat autora soundtracku, zní minimálně optimisticky. Supergirl musela stát minimálně 200 milionů, vzhledem k počtu akčních sekvencí v trailerech. To je matematika, kterou by mohlo narušit jen zjištění, že jde ve skutečnosti o A.I. slop, natrénovaný na Gunnových Guardians of the Galaxy, což mnozí v komentářích z legrace naznačují. Však taky příběh o rebelující superhrdince, která bojuje s vesmírnými piráty a pomáhá své parťačce pomstít smrt rodiče, dost zavání starlordovskými memy.

 

Ale to si nechme do recenze. Faktem je, že Supergirl z upoutávek vypadá draze, takže se tvrzení o 150 milionech jen horko těžko věří. Tolik stála před necelými deseti lety Wonder Woman, což je ta pověstná výjimka v žánru ženských superhrdinských filmů, která utržila fantastickýcch 800 milionů. Co by za ně Milly Alcock dala. Co by možná dala za půlku, která bude v kontextu těch 150 milionů vyhlašována za plusovou hodnotu. Uf.

 

Dost možná je to úplně jedno, protože David Ellison má pravděpodobně na Gunnův cirkus políčeno. Ať už půjde o restart nebo oficiální snahu o zaslopování univerza s bezpočtem ikonických postav, velmi bych se divil, kdyby dny té teprve se rozbíhající DCU kapitoly nebyly už dávno sečteny. Man of Tomorrow dost možná bude Mužem včerejška - posledním projektem, na který budeme čekat jako na druhého Aquamana s vědomím, že se dělá tlustá čára za další ze slepých blockbusterových uliček.

Ale jestli vás to mrzí, můžete si na uklidněnou zapálit…

Děkujeme, že kouříte

Devadesátky jsou zpátky. Filmové hvězdy v mediálních kampaních nosí drátová sluchátka a v jejich rukou lze často najít dedikované hudební přehrávače. Prý aby jim ty mobily neotravovaly život. Zároveň mají v druhé ruce cigaretu, to aby se toxická rovnováha dostala zpátky, kde má být. Cigarety byly vždycky sexy a vždycky škodlivé. Teď to vypadá, že tváří v tvář blížící se apokalypse budou raději celebrity sexy, protože zjevně už není proč si prodlužovat život. V jedné z nedávných studií je vidět prudký nárůst cigaret v marketingových kampaních, ale i ve filmech a seriálech samotných.

 

Dobová proprieta se vrací ve velkém a GenZ nešlukují ovocná e-cíga, ale v rámci hashtagu cigfluencers se vrací rovnou ke starému dobrému tabáku. Ministerstvo zdravotnictví varuje, ale je mu to houby platné. Před pěti lety jsme cigarety coby estetickou berličku viděli jen v dobovkách a vyhraněných žánrech, dnes táhlý kouř rozbíhá nenápadný comeback. Co to o dnešní nervózní době vypovídá? Nechme to dnes jako řečnickou otázku, protože negativních zpráv už bylo dost. Jdu shánět další, aby byl příští newsletter včas!