Mario (2018)
Téma homosexuálních sportovců a sportovkyň v kolektivním prostředí je v posledních letech v anglosaském prostředí vedeno velmi rozsáhlou společenskou debatou, které se zevrubně věnuje dokument Out to Win, kde vystupuje mj. i československá rodačka Martina Navrátilová. Zatímco v českém prostředí je téma nadále tabu, už i v západní Evropě přestávají být LGBT sportovci vylučováni z reprezentace, aniž by nutně museli zapřít sebe sama, byť cesta pro ně není stále úplně příznivá. Švýcarský snímek Mario se odehrává ve fotbalovém prostředí, kde bývá toxická maskulinita nejsilnější a "hráči spolu mají hrát, nikoli spát". Nadějná fotbalová hvězda Mario se musí rozhodnout, zda dá přednost zářivé kariéře či vztahu se svým přítelem a spoluhráčem Leonem. Jistě, jde o falešné dilema, protože oboje by v dobrém a tolerantním kolektivu nebylo žádný problém, bohužel tlak spoluhráčů a fanoušků (či lépe "fanoušků") dělá své, o sponzorech a případné medializaci nemluvě. Snímek vyniká především výbornou chemií ústředního páru, přičemž Max Hubacher a Aaron Altaras jsou neuvěřitelně přesvědčiví podobně jako např. Max Riemelt a Hanno Koffler ve Volném pádu. Samotný scénář není úplně předvídatelný a příběh určitě nemá romantický rozměr, jak by napovídal plakát. Tlumená kamera navozuje pocit reality a minimalistický hudební podkres snímku jenom pomáhá. Podobné snímky jako Mario by česká kinematografie potřebovala taktéž. Výborných filmů s touto tematikou nikdy není dost. 9/10
|
reagují:
malern
|
reagovat
|



