Jasně, v tomhle máš pravdu... Je to lidská zvědavost, která způsobuje další a další nehody... Každej to má prostě v sobě, že se chce podívat... Všichni tak nějako vědí, že to nemusí být pěkný pohled, ale zvědavost převládne... problém je v tom, když to je na úkor pozornosti.

A řidič autobusu se podle mě zachoval správně. Pokud byl první, kdo jel okolo a bylo vidět, že tam nikdo jiný není, MUSEL zastavit a jít pomoci, případně měl jít pomoci někdo další z autobusu, kdo třeba věděl co a jak. To že se zablokuje doprava je naprosto vedlejší. Více lidí = víc rukou a v tomhle je autobus paradoxně skvělá volba. Ono mnohdy není ani lehké správně navigovat přijíždějící pomoc, natož když je člověk sám, tak co teď? Oživovat? Volat záchranku? Upozornit ostatní řidiče?

Mě šlo spíš o všeobecnej nešvar řidičů koukat na protější stranu, protože se tam děje něco zajímavýho a o to nemůžou přijít. Rozhozená pozornost je hned a následky jsou občas dost blbý, už jsem měl možnost projíždět policejním zátarasem na D1 kdy byl te samej i na druhý straně. Později jsem si přečetl, že první nehoda byla chyba v předjíždění a ta druhá ztráta pozornosti při očumování vyšetřování a následná srážka tří aut.
Ted to osvětlil tím že řidič autobusu chtěl "asi" zastavit a jít pomoc (i když s autobusem plným lidí, když už je kolem dost těch co pomáhají, mi to nedává moc smysl)
První pomoc je věc výborná sám jsem byl před pár lety na kurzu a už se mi to párkrát hodilo. Přemýšlím že si to zopáknu (při jen je to už doba).

Vše potřebné již bylo řečeno, já bych snad jen dodal, že by to chtělo trochu více zapracovat na všeobecním povědomí o těchto problémech a situacích...

Na základce je výchova v tomto ohledu opravdu mizerná, střední to moc nezachraňuje a autoškola jakbysmet... Chce to lidi trochu masírovat znalostma a když už ne praxí, tak alespoň teda tou teorií a znalostma... V tomhle ohledu je výborná pražská MHD. V tramvaji je takový malý přilepený papírek, na kterém je znázorněno, co dělat (jaké číslo volat, masáž 100x za minutu + pár dalších drobností), je to sice kravina, ale já už ten letáček znám nazpaměť, človek se tomu prostě nevyhne...

Tohle bych zavedl na veřejných místech, klidně to někde vyvěsit ve školách, ve frontě na obědy atd... Ono i když praxe je důležitá, tak i sebešikovnější člověk bez teorie nebude vědět co dělat... Ale zatímco nezkušený člověk, který bude vědět co dělat, tak má šanci na úspěch...

Dle preferencí, pánové ;)... 45+ a slušelo jí to.

Pokud je zachránce pouze 1, tak je umělé dýchání dokonce kontraproduktivní a nedoporučuje se vůbec. Při přerušení srdeční masáže není šance, že se čerstvě okysličená krev dostane do mozku. Pumpovat se musí stále, nepřerušovaně, v rytmu rolniček (tzn. rychle) a hluboko, až 6 cm (na pevné podložce), at se využije co nejvíce kyslíku, který je v krvi (zásoba 5-8 minut). Po jeho vyčerpání zbývá ještě cca 5 minut, než dojde k trvalému poškození mozku a dojezdová doba záchranky se do toho limitu většinou vejde.

2 zachránci jsou mnohem lepší i z hlediska únavy. 15 minut masírovat je dost fyzicky náročná práce, takže možnost vystřídat se hodí. Při umělém dýchání se může dát kapesník mezi ústa, aby to nebylo tak nehygienické nebo případně dýchat i do nosu.... A výdech stále obsahuje cca 18 procent kyslíku, takže není nutné nikoho nafukovat jako balon.

Karlos: Byla "ta sestra" aspon sexy?

Ono to dýchání z úst do úst stejně jenom zdržuje. V krvi je dost kyslíku i bez něj a ta nepřímá masáž je sama o sobě už tak málo účinná, že je lepší soustředit se hlavně na ni a pumpovat hezky v rytmu Bee Gees (cca 100 bpm). Říkali páni záchranáři z hradecký záchranky...

Sam: Ta sestra byla nohama na zemi... O dýchání z úst do úst říkala, že se dá pochopit, když chce někdo dodržovat hygienu (člověk nikdy neví a k tomu dodávala, že rukavice a náústek by měl být součástí každé lékárničky) a taky to, že, zvlášť ženské, mají velké problémy to v reálné situaci samy udýchat, natož, aby "zvedaly hrudník" někomu jimému... Ale v klídku v ordinaci trvala na tom, že teorie nikdy není k zahození... A ta masáž samozřejmě byla prioritní...
Hrozně se mi i líbilo, že sme detailně probrali klidové polohy, zranění po zranění, rozpoznávat co je důležitější atd...
Ve výslkedku z toho vyplynulo, že při samotné autonehodě je toho tolik k řešení, že je echt těžké něco nezvorat. Takže jako prioritu říkala okamžitě zavolat 155 na hlasitý, udržet paniku co nejvíc na uzdě a řídit se tím, co ti říká profík. CO si budem povídat, když je jeden na tři vážné zranění, to rozhodování, co a ským je mazec...
Nakonec to celé zakončila tím, že když už přeje to, aby se nikdo z nás do ničeho takového nedostal, pak přeje i to, aby sme v takovém případě nebyli sami. Víc hlav víc ví a může udělat (oba začnou s oživováním, nebo když to jeden zvládá, druhý hledá další pomoc, dává trojúhelník, stará se o milion dalších věcí)...
Jako Tedovi a scroochymu fakt nezávidím, takové "příhody" fakt nejsou ničím příjemným...

Tak to jsme na tom podobně, koukám. Já dneska při obědě sledoval, jak někdo kousek vedle mě dává první pomoc chlápkovi, kdo asi zkolaboval (neviděl jsem začátek). Hrozný. Ale začal pak dejchat, tak snad taky dobrý nakonec.

Já dělal autoškolu u bejvalého policisty a první pomoc jsme měla stěží hodinu.

Sam: Třeba já měl první pomoc v autoškole luxusní... Od dvou do sedmi a ta sestra,co to vedla,to brala jednak poctivě (všichni museli zkoušet masáž srdce a umělé dýchání absolvovat ve dvou kolech a navíc dokud to alespoň trochu obstojně nezvládli - konkrétně dýchání si hlídala pečlivě)a jednak se nezamerovala jen na autonehody,ale brala to komplexně (aneb devadesát procent úrazu se stane doma), takže si nemůžu stěžovat...
Pravda,bude to město od města (u nás to řeší jedno centrum pro komplet všechny autoškoly), ale pokud ti školitelé mají alespoň pět po hromadě, tak se to nesnaží osulit... koho.