Byť souhlasím s tvou premisou, nesouhlasím s tvým závěrem. Dvojka je totiž více blockbusterová a (mnohem lepší gameplay stranou) proto mě naprosto strhne, kdykoli ji hraju. Do určité míry se na tom podílí i fakt, že pokud člověk hraje jen hlavní mise a důležité vedlejší mise, tak má pořád story driven zážitek a jen sem tam věnuje asi minutku skenování planetky - jinak je to prostě pořád podřízené naléhavému tempu. (přecejen, zachráním galaxii, jen co si pojezdím s makem po téhle, téhle a téhle planetce prostě vytrhává - obecný problém otevřených her). Hlavně ale od začátku všechno děláš proto, abys šel na suicide misi a když se k tomu konečně dostaneš, tak vygraduje veškerý děj, veškerá předchozí rozhodnutí, loyalita týmu atd. a je to prostě monumentálně epicky prodané. (mj proto žeru suicide mission hudbu)

PS: trojka je lepší než dvojka asi 29hodin gameplaye, pak je ale poslední hodinka za kterou bych vraždil a který znásilňuje pomalu celý ME vesmír.

Já spíš žeru dvojku... link
Parádní tam byly i ty romance, půtky mezi Jaheirou a Aerii měly něco do sebe :) No geniální nestárnoucí RPG které znovu a znovu baví desítky hodin.
Minsc a jeho křeček, Khalid, Jaheira, Jan Jansen, Valygar se svou katanou, zrádný Yoshimo, Viconia... Každej měl svou družinu, která na to, že to bylo offline prostě neuvěřitelně žila a i po letech člověk objeví další a další možnosti.

Taky už sem hru pořádně nezapnul dobře 5 let, ale vždycky se rád vrátím k Baldurs Gate, což je moje srdcovka u který sem strávil půlku střední :)