Měl jsi jít se mnou a Turkáčem ve čtvrtek na půl devátou :) Byl plný sál, ale byl tam svatosvatý klid a v poslední řadě do našich sedaček nikdo nekopal a ani tam nikdo nežral

Ještě nezapomeňte přidat Tabulu Rasu. ;)

no tak o uvolnění z práce na 10:45 do kina jsem fakt ještě nežádal

Film dle knihy je vize jednoho člověka za přispění řady dalších. Pokud je tato vize dobrá, líbí se stejně, jako dílo malíře, či sochaře, který se inspiroval obsahem knihy. Pokud je špatná, může si člověk vytvořit svou vlastní vizi a to přečením dotyčné knihy... Pokud by jsem se chtěl nějakým názorem k někomu přiklonit, tak jednoznačně k názoru Karbouse. Jsou to rozličná média, která ukazují příběhy z jiných stran.
Autor knihy vždy chce přivést na stránky knih svůj pohled na věc, to, jak si ho "divák" představí, jakými barvami je jen na něm. Má možnost popsat vnitřní stav osoby, co si myslí bez použití složitých kliček atd. Nemá však schopnost přesného zobrazení, zachycení. Jak by jste slovy vytvořili mapu tak, aby jste nedávali příliš mnoho volnosti čtenáři?
Na druhou stranu film toto vytvoří jediným záběrem, myšlenkové pochody postavy, které kniha vylíčí jednou větou, zeberou mnohdy čtvrt filmu.
Jenoduše - film a kniha jsou natolik rozdílná média, že je přímo srovnávat je hloupost. Ano, knihy mohou potřebovat mnohem větší představivost, ale také nemusí (dobrým popisem a zručným rukopisem), stejně jako film. Dobrým příkladem nutnosti představivosti je Fontána. Obrazově krásná - přesto dostattečně hluboká na to, aby si člověk "fantazíroval"...

Pořád si stojím za tím, žemultiplexy stojí v tomto ohledu za starou belu. V kinech Světozor a Aero mám ty největší filmové zážitky. Nikdo vás tam neruší a navíc je tam fajnová atmosféra, kterou multiplexy tolik postrádají.

Neni co dodat-stopro mas pravdu, tam, kde jsou jen tony a zadna slova ani obraz, sakra, na to jsem ve svem pripsevku uplne zapomnela. Takze napravuju: 1.hudba, 2. knizka, 3. film a hry nebo obracene? A ted uz budu vazne hodna divacka

jj, jak píše Phil cze, je to nejvíc o načasování. Watchmeni, Čtvrtek, 10:45 - sál zaplněn tak ze čtvrtky, žádný jídlo, klid, pohoda.

Souhlas s lamou.

Nevím sice jak u tebe, ale film mi umožňuje vidět moji fantazii v reálu, i když se nemusí hned shodovat s tím, co si představuji já nebo přímo autor. Buď se mi to ztvárnění líbí nebo ne.
Často si, pak u zavedených knižních sérií (např. Star Wars), pak rád domýšlím postavy, věci, apod. jak vypadali ve flimu a kombinují to s vlastní fantazií.

Naopak právě díky filmům a hrám si nádherně představuji, jak by děj v knížce mohl vypadat! Fantazii, která nám dopomáhá představovat si, jak vypadá samotné dění v knížce, film zdařile podporuje. Nebo jsem něco nepochopil, a to, že víme jak postava, či různá udělátka ve filmu vypadají, kazí děj příběhů v knížkách?

taky sem mel na premiere watchmenu milion chuti vysvetlit pani sedici vedle me, ze z toho kelimku pres vsechny pokusy proste uz zadnou kapicku koly tim brckem nevycuca... no kdyz sem videl narachanyho chlapika co prisel sni, tak jsem si taky radsi jenom bez reci presedl...

Je to hodně o tom načasování. Watchmeni, Čtvrtek, 13:45. Poloprázdná projekce. Žádný popcorn, nic. Moc jsem si film užil.

Nejvíc fantazie potřebuje hudba. ;)

plus poslední dvě poznámky - možné příčiny - pátá hodina a pondělní levnější vstupné. never more, příště nejdříve po půlnoci klidně za dvě stovky... ta druhá je o tom, že jíst se dá i tiše a popcorn může z 99% skončit v ústech, ne z 50% na zemi....což dost vypovídá o jedlíkovi, že...

To srovnávání není na místě- nejenže je to individuální na straně média i příjemce, ale zpravidla jde o různé druhy fantazie. Kniha velmi často nabízí introspektivní popisy, ich forma umožňuje identifikaci s hrdinou na bázi znalosti jeho vnitřního života, jeho emocí, vzpomínek, myšlenek, autor to často v mnohavrstevnatých popisech naservíruje. Takže v knihách si často představujeme chybějící vizuál, ale ve filmech, kde nám audiovizuál zprostředkuje hrdinu, děj i lokaci, potřebujeme fantazii / a nejen tu/ na doplnění všech mezer mezi řádky, protože pokud film nemá voiceover, musíme v hrdinovi číst skrze herecké mimikry, scénář atd.. A to je jen jeden příklad. Samozřejmě že film a literatura komunikují jinými prostředky. Vlastně nechápu, proč se do bourání tak nesmyslné teze "filmy jsou pro lidi bez fantazie" pouštím, ale jen tak pro pořádek: určitě za rok přečtu víc knih než vidím filmů a jsem pořád spíš čtenář než divák. Ale už vážně končím. :)
Fluke: já z toho nejprve byla lehce v rozpacích a posléze mě pan Pohlreich neskutečně bavil, otázka je, jestli se ten formát po pár dílech nevyčerpá. Ale házet perly sviním je přesné.

inzultace je pořád krajním řešením. předposlední je to přesednutí. předtím je pohled, vzdech, ždáost, prosba, durhá žádost, druhá prosba, okřiknutí, druhé okřiknutí, nějaká ta nadávka, zesměšňování, druhá nadávka, hysterický a křečovitý smích a pak poslední dvě možnosti. Obvykle to ale končí tím přesednutím - vyplývá to z intelgience zúčastněných....příště fakt Komedianta na ně.

Mě teda jídlo nevadí, ale kopání do sedadla nebo mluvení strašně. JJ, taky chodím zásadně v časech kdy tam skoro nikdo není... ale tu možnost každý nemá

A chtěl bych se nějak donutit víc číst, pořád mi to nejde:(

Mam podobny zazitek, jako BoXBe, proto fakt radeji 3x zvazuju, jestli mi ten zkazeny zazitek (susteni, mlaskani, srkani) i u dobreho filmu stoji za to. Kultura kinosalu...co k tomu dodat, ta by nejspis usla, kulturnost navstevniku...s tou je to horsi. Kdyz uz chci provozovat jakkoliv hlasitym zpusobem konzumaci cehokoliv, nebylo by praktictejsi a ohleduplnejsi zustat doma u TV a zkazit zazitek maximalne dalsimu nebo dvema lidem?

?el jsem napsany docela dlouhy prospevek, ale bohuzel se mi smazal takze se omezim na konstatovani ze jednoznacne stojim za Shelmou.