Mě teda jídlo nevadí, ale kopání do sedadla nebo mluvení strašně. JJ, taky chodím zásadně v časech kdy tam skoro nikdo není... ale tu možnost každý nemá

A chtěl bych se nějak donutit víc číst, pořád mi to nejde:(

Mam podobny zazitek, jako BoXBe, proto fakt radeji 3x zvazuju, jestli mi ten zkazeny zazitek (susteni, mlaskani, srkani) i u dobreho filmu stoji za to. Kultura kinosalu...co k tomu dodat, ta by nejspis usla, kulturnost navstevniku...s tou je to horsi. Kdyz uz chci provozovat jakkoliv hlasitym zpusobem konzumaci cehokoliv, nebylo by praktictejsi a ohleduplnejsi zustat doma u TV a zkazit zazitek maximalne dalsimu nebo dvema lidem?

?el jsem napsany docela dlouhy prospevek, ale bohuzel se mi smazal takze se omezim na konstatovani ze jednoznacne stojim za Shelmou.

Chce to vybírat správně den a čas...
A nebát se inzultace...

Sakra. Začínám být rád za poklidné Palace Cinemas.

Já bych žrádlo v kině zakázal. Rpávě to šustění brambůrků nebo popcornu fakt nesnáším.

Z dnešních zpráv: Maximálně na úroveň ceny jednoho cheesburgeru z restaurace McDonalds vyšplhalo se průměrné IQ návštěvníků sálu číslo 2 ostravského Cinestaru při promítání Strážců. Tento průměr se tak vysoko vyšplhal zejména zásluhou dvou odpadkových košů, svítícího světla u únikového východu a tkaniček u bot pana D. a paní K. Vedle pana D. a paní K. si například přisedli dva dementi, kteří smrděli, jedli čínské nudle a komentovali každou scénu hlasitěji než strýc Pepin v Postřižinách. Ukázalo se, že s největší pravděpodobností sedí navíc jinde, než kde mají sedět podle lístků. D. a K. si raději přesedli přesedli jinam, což se bohužel v dutém sále neukázalo býti řešením. V celém kinosále se bohužel nenašlo místo, kde by někdo nežral, nemluvil, nešustil, neklepal na kelímek, nešustil slánkou v kelímku anebo neprojevoval svou nevyvinutou inteligenci například hodinovým usilovným hrabáním v kýblu s popcornem. Na dotaz jak se mu film líbil pan D. odpověděl vyhýbavě: "Choď do p**i!! FIlm super, comics je sice pořád ten výborný comics, ale kino bylo zralé na nějaké řešení a la Dr. Mannhatan!!!!!"

Mohli bychom to shrnout a bez jakehokoliv uprednostnovani ctenare, divaka nebo hrace. Takze, co myslite, kdo z tech tri potrebuje nejvic fantazie na to, aby si dokazal predstavit a vzit se do deje knihy, filmu nebo hry? Zkuste se zamyslet a cerpejte ze svych zkusenosti: Kdyz se divate na film, je-li dobry, prozivate ho tak, jak jde linie filmu pod taktovkou rezisera, jasne, ze tam mohou byt prazdna mista pro domysleni se divaka, co ze tim asi "basnik" minil, to same je v pripade hry, i kdyz ta jde dal, ta vam dava nekolik moznych reziserskych verzi, tam si trenujete svuj postrech, pamet, jste castecne sami scenaristi, reziseri i herci....Ale porad mate pred sebou naordinovane linie deje, nikoliv pouha pismenka, ze kterych jste nuceni si utkat v koordinaci s vlastni fantazii dej knizky, vytvorit si obraz hrdiny, tak jak ho popisuje autor, obraz udalosti, obraz mista. Vy jste fakt nepochopili, co jsem tim rcenim o fantazii vs film a kniha chtela rict? At mame vizualni moznosti v dnesni dobe jakekoliv a budou jeste lepsi (holografie), tak mame vzdy onu popisovanou skutecnost pred sebou, vznika na platne nebo obrazovce a teprve potom se ji ucastni nase fantazii a "sprateli" se s dejem ci hrdinou filmu. U knizky Vam fantazie vznika ihned v momente, kdy Vam Vase oci preleti pres radky, predstava vznika ihned ve Vasi hlave, ale o to vic musite svou fantazii rozvijet....
Pardon, pokud se nekdo pohorsil, ci urazil, ze jsem vytkla divakum malo fantazie, tim bylo mysleno pouze to, ze je ji zapotrebi mene nez pri cteni knizky (nikoliv, ze by ji divaci neoplyvali :-) ), proto take pri cetbe musite opravdu vnimat a zcela se ponorit do deje¨... Dnes vseobecne malo lidi cte, mnohem min, nez drive, otazka je, zda je to dobre nebo spatne.... Mam rada technicke vymozenosti a zrejme nikdy nad nimi neprestanu v ucte zasnout, samozrejme, budou-li ku prospechu vsem lidem nebo alespon vetsine, na druhou stranu mam pocit, ze je v dnesnim svete NECO spatne a ze absence cteni, ucta k psanemu slovu, k materskemu jazyku, ze s tim nejak vzdalene

Shelma:
Že filmy jsou pro ty, kteří fantazii postrádají je velký a nešťastný blud. To, že si v knihách musíš za písmenkami domýšlet obrazy přece neznamená, že zxa obrazy filmu si nemůžeš a nemáš domýšlet nic.
Knihy tedy nejsou pro lidi bez fantazie? A filmy pro lidi s fantazií nemůžou přinést nic navíc? Není to trošku hloupost?

Tak poďme ešte ďalej a povýšme hry na svätý grál umenia.
V niektorých hrách máš príbeh prepracovaný a rozsiahli ako v lecjakej knihe, emotívne podfarbený (napríklad aj vhodne zvolenou hudbou, strihom), ako vo filme a ako bonus pocit, že si súčasťou deja (a v niektorých hrách máš mnoho možností ako ovplyvniť preddefinovaný príbeh a urať si to podľa svojho - Fallout napríklad z tých známejších).
To ti neponúkne ani kniha, ani film.

Odpoveď je podľa mňa v troch faktoroch, z ktorých najdôležitejší je
1/ podvedomé nutkavé hľadanie "krásy" - v prenesenom zmysle, "uspokojovanie sa", resp. uspokojovanie svojho estetického cítenia. Pritom "krása" je tu relatívny pojem, kde pre niekoho to môže byť horor s vyhřezlými mozkami, pre iného Disaster Movie. Pre iného pohľad na pekne tvarovanú ženu. Každý z nás hľadá "dokonalé" alebo aspoň "dobré" veci, ktoré mu lahodia a "chutia" a snaží sa nimi obklopovať. Film nevynímajúc
2/ emocionálne prežitky - sme lovci emócií, chceme sa baviť, cítiť obdiv nad "umětelstvým" iných, nechať sa fascinovať, alebo proste len rozosmiať
3/ a najdôležitejší bod: zvyk - proste sme sa naučili takto tráviť čas, a že nás to zhodou okolností aj vcelku baví, tomu rozhodne nie je prekážkou

takto nejak to vidím ja, ale možno len tliacham kraviny

A s tím čtením to myslím tak hrozné není, když se člověk v MHD rozhlídne, tak každý třetí člověk žmoulá v ruce nějakou knihu.

Film má více prostředků - obraz a zvuk, může snáze působit na emoce. Kniha zase může jít mnohem víc do hloubky, může třeba popsat pocit člověka tak, jak by to žádný herec nezahrál. Jsou dvě odlišná média, které mají jiné prostředky pro vyprávění.

To ze ve filmu je obraz neznamena, ze ho nemusis "cist" (stejne jako text v knize).

To samé můžeš dělat i u filmu (čist mezi řádky) a mnohdy ti jeden záběr řekne více než mnoho hustě a detailně popsaných stránek - a může to být záběr jen třeba na vycházející slunce...

Naprostý souhlas s a4am. Film (televize), kniha, divadlo stojí vedle sebe. To, že se asi míň čte (nebo alespoň se to mnohde povídá – já tomu zas tak nevěřim), je prostě dáno tím, že je jednodušší zapnout televizi a nechat se bavit i kdyby v ní, jak říká můj děda, holý prdele ukazovaly (i když nic proti takovému to žánru…). Plus film a televize může sloužit i jako background k další práci , či např. usnutí. U knihy je to složitější. U ní si člověk musí vybrat titul a chvíli trvá tzv. ,,začtení se“ a pak se na ni musí více soustředit. U divadla je to ještě náročnější, protože tam se člověk za ním musí i vypravit. Samozřejmě i souhlas s Natashou ohledně té fantazie. Co se týče mě tak nemám rád divadlo (krom Cimrmanů, ale ti divadlo moc nehrajou), čtenář jsem velmi průměrný (15-20 knih ročně) a filmy můžu dosti (to bych se tady ani neobjevoval…)

Film mas pred ocima, at uz tam nektere sceny chybi nebo ne, mas tam berlicku, no vlastne hodne tvrdou berli, staci se jen oprit. Proste sedis a sledujes dej presne tim smerem, jak je zpracovany. V knizce nevidis nic, casto musis cist i mezi radky, abys pochopila a tve predstavy jsou jen Tve, nikde zadna kamera, zadny strih, pri cteni knihy muzes jit mnohem dal, nez je zaber filmu.

Filmy jsou pro lidi, kteri postradaji fantazii... ok... myslim, ze pro dnesek uz mam Kecarny dost

Film ani náhodou není pro lidi bez fantazie... Např. u knížky máš danou situaci a přesně napsáno, co si máš představit, kdežto u filmu si někdy musíš domýšlet celé situace a scény, na zákadě toho, co se dělo do té doby. K tomu jako není třeba fantazie?