Cos tomu chudákovi uvařil?

Náhodný mix youtube mě někdy baví, tentokrát mi hodil mistra Kevin Penkin a jeho song k Made in Abyss, jak tam hrají ty varhany, tak je to přímo božské a  ten zpěv... Transcendance and Hanezeve. 
Jen mi to trošku vyvolalo trauma se vzpomínkou na postavu jménem Prushka. 

Jasný, ten řidičák máš pravdu, ale měly by tam teda podle mě být i přísnější mentální a zdravotní testy 

To se dá aplikovat na všechno - řidičák, volby, pořízení zvířete, dítěte... 

Ta Ariel.. to mi hned nedošlo, co ten dement vyplodil..

Ty komentáře... 

Na Floru už dorazila 400kg Oddysea. Stylově na paletě  FB

Doufám, že mu popřál k dvojtému svátku 

Od Barrona jsem zkoušel Krev je můj chleba a to mě minulo, přečetl jsem možná třetinu jen. Bylo to zvláštní, vůbec mě to nezaujalo. 

Keanu Reeves na pivku s prezidentem.

Barron ujde. Poté, co mě dost zklamaly Langanovy povídky (Masožravá obloha...) jsem se vrhnul na Tu nádhernou věc a jsou tam zajímavý kousky. Bohužel, on často nahodí výbornej námět a umí vykouzlit i výbornou atmosféru, ale neumí to dotáhnout do konce a opravdu se ziskem prodat . Navíc některý ty jeho gangsta protagonisti jsou občas otravný už od druhý stránky a zdá se, že to je směr, kterej zrovna jemu vyhovuje, soudě podle jeho posledních knih...
 
Třeba taková povídka Jizva se mi ale líbila fakt dost 

Ten mám v pořadí  Teď se tedy chystám jinam, k Tvůrčímu aktu od Ricka Rubina, ale od Fracassiho mi právě byl doporučen ten Sirotčinec a když se vrátím k prázdnotě, tam předmluvu píše Laird Barron. K němu bych se taky rád dostal. 

Nejsem fanda povídek, ale tohle si jednou určitě dám. Ostatně jeho Sirotčinec v údolí je asi nejlepší horor co jsem četl. Minimálně zanechal nejsilnější dojem a i po letech cítím tu ďábelskou atmosféru kterou převedl na stránky, brrr... A ano, děti jsou pro něj trhací kalendář. 

Právě, děti nemám, ale i pro ostatní nespoilerově - tam je třeba náběh v jedný povídce na naprosto hnusnou smrt. Ne z hlediska explicity, ale zase tím shlukem okolností kvůli jaký banalitě se to děje a on to umí „bohužel“ dost detailně vykreslit, aniž by tím zbytečně natahoval počet stran. A myslím, že by to fungovalo jinak, kdyby se jednalo v tu chvíli o dospělého. Je jedno, kam zbytek povídky pak vede, jestli to dopadne líp nebo hůř, ale ten pomyslnej nervák při čtení tam je. Ale zas je trochu jinej, byť se stejným finálním dojmem, než např. na tom koupáku, kterej je plnej lidí. Tohle dítě je v oku místního šikanátora, jedna linka,  támhle si náctiletí frajírci něco domlouvaj s jednou holkou a není to úplně ok, máma zlobnym přemítáním nad exmanželem pomalu ztrácí pozornost nad tím, kde pobíhají u bazénu její děti atd. - a jak čas ubíhá, něco se žene. 

Super, díky za zhodnocení. Dostal jsem teď k narozeninám nějakej kredit k utracení u Gnóma a rozhoduju se už nějakej čas mezi tímhle a Písní, kterou se odhaluje svět od Nathana Ballingruda. S ohledem na ten dětskej trigger warning se teda asi raději obrátím na to druhý, zjišťuju, že jsem fakt hroznej cíťa na tuty věci...