Myslím si, že si představuješ víru, jako nějakou specifickou a dosti nepružnou nadstavbu nad světonázorem. Natolik odlišnou od toho, co si o světě myslí nevěřící, že ta myšlenka, že to, co popisuješ se vztahuje na veškeré světonázory Tě ani nenapadla.
Tedy: když si někdo myslí, že náboženství jsou vesměs chybná a vedou jen ke sporům a falešným pocitům nadřazenosti, neřadí se tím náhodou k (dodnes stále spíše menšinovému) světonázoru, který sám sebe považuje za správnější než ty ostatní a ostatní může také nanejvýš tolerovat v jejich "hlouposti"?
Jedna z nejčastějších iluzí, kterým člověk propadá, když uvažuje o světonázorech/náboženstvích ostatních je představa, že všichni mají své omezující a omezené malé světonázory, jen já nad nimi levituji a vidím jasně, jak ubozí a falešně povýšení nad ostatní jsou.
A ten rozdíl, že náboženství je nějaké méně ohebné než běžný zvětonázor a manželé si ho tudíž nemohou "zprůměrovat" musí vycházet z nějaké představy, kterou o náboženství máš, ale která naprosto neodpovídá empirické zkušenosti.
Poznámka na okraj: pod pojem náboženství zahrnujeme eklekticky co se nám hodí a nevíme co jím míníme. Většina lidí, kteří se považují za příslušníky nějakého náboženství považují za podstatnou praxi a v co by měli věřit je moc nezajímá a moc o tom nevědí. Představa, že náboženství je především systém metafyzických přesvědčení o světě je sice velmi intenzivně zakořeněná, ale v podstatě velmi chybná. Náboženství jsou velmi pružné a proměnlivé kulturní fenomény sestávající z nejrůznějších symbolů, praktik a jazykových her. Jako systémy přesvědčení zajímají a vždy zajímaly jen pár elit, které si stavěly živobytí na tom, že vědí v co se má věřit, takže ostatní se o to starat nemusí a můžou vklidu líbat ikony/obětovat holoubata/tančit v kruhu... whatewer.
reaguje na:
Gonzi
|
reagují:
Gonzi
|
reagovat
|
