Tohle mě potkalo, když jsem měl tehdy doma zrovna přihlášku. Airbagem přes čumák a zarytý prstíky dítěte ze zadní sedačky v hlavě, kdy jsme naštěstí všichni vyvázli ok, mimo bylo auto, ale tehdy mě to bloklo a nebyl jsem tam pak už schopnej jít. A jak šel čas, připustil jsem si, že jsem v reakcích tak zbrklej a chaotickej, že doteď neřídím. A naposled nedávno, to byl čelní střet se srncem, ale to jsem nikdy dřív neviděl - srnky většinou přebíhaj, tenhle se prostě rozběhl proti nám a jak jel zrovna v protisměru náklaďák, on se zbrkle pokusil proběhnout mezi a šel do nás. Nákladák ujel, zůstali jsme v  poli, ale naštěstí zase, odneslo to auto, ne my.  

Tchán jel rychle, aquaplaning, kotrmelce, auto na odpis. Jeho slovy "kdybych neměl Audi, tak je po mně" Výsledek? Dnes se s ním bojím jezdit, protože pořád jezdí jak blázen, takže poučení level nula. Takže jsou i takové, úplně opačné případy.

[url=https://www.novinky.cz/clanek/kultura-foto-u-budovy-z-pratel-se-vytvorilo-pietni-misto-za-matthewa-perryho-40449000#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu]U budovy z Přátel se vytvořilo pietní místo za Matthewa Perryho[/url]

Loni, na kole, když se auto pár metrů přede mnou jalo odbočovat přes můj cyklopruh bez ohledu na to, že se tam právě řítím cca pětatřicítkou. *:-* Dobrzdit bez šance, z druhé strany vysoký obrubník - reálně jsem si mohl nanejvýš vybrat, jestli to napálit přímo do dveří, nebo zkusit poslat šikmo přes kapotu... Trefil jsem tu kapotu a že jsem z následného parakotoulu s kolem na asfalt odešel (totiž odjel sanitkou) toliko notně potlučený, považuji dodnes za menší zázrak (jo a helma samozřejmě na odpis, bez té by to asi bývalo bylo zase ještě o něčem jiném - čímž bych rád apeloval na všechny, kdo snad ještě jezdí bez: nedělejte to!). Každopádně tedy, co se následků týče, nejezdit dost dobře nemůžu, to mě upřímně ani nenapadlo, ale jsem teď v potenciálně rizikových situacích o poznání obezřetnější/paranoidnější - plus v místě té nehody (kudy jezdím denně) jsem pár týdnů až měsíců míval ne zcela příjemné flashbacky, ale teď už taky sotva kdy...*:+* Každopádně hodně štěstí a zkus to brát pozitivně - jako že je teď alespoň třeba menší šance, že by se ti něco podobného, ne-li horšího, přihodilo znovu! *:+*

Bruce Springsteen příští rok v Praze *8)*

Ja jsem na zakladce vlastni chybou se proletel i s kolem po narazu do jedouciho auta. Par let trvalo nez jsem si na prechodu pro chodce i krizovatkach byl jisty ve vzdalenostech a odhadu rychlosti aut.

ja som to po jednej z havarii nerozchodil uz vobec a za volant nesadol. 

Máte pravdu, musím jezdit. Řízení mám rád, auta jsou můj koníček, o to větší teda byl můj šok, když jsem zjistil, že mám vlastně najednou strach *:o* Odpoledne si udělám výlet *:+*

Jezdit, jezdit, jezdit. Co nejvíc, klidně všechno místa co znáš. Mě před rokama, po půl roce s řidičákem, praskla v zatáčce za Prahou pravá přední guma a skončil jsem v poli.  Přijel pak pro mě kamarád, řidič z povolání. Dovezl mě na místo, jak nepiju tak jsem si dal, dva panáky a druhej den mě "donutil" odřídit pochůzky po Praze s lidima vzadu a cestu do Brna...  Říkal, že je to nejlepší lék. Stát se to může vždycky, ale neztratit důvěru v sebe a svý schopnosti...  A zabralo to. Někde před Jihlavou už jsem byl úplně v klidu. 

Ja som mal minuly rok havarku, moja chyba neprehladna krizovatka, kde vsade naokolo jednosmerky a stojace auta. Isiel som pomaly a nedal som prednost z pravej strany iducej dodavke, ktora teda letela ako blazon, ovela rychlejsie ako predpisana rychlost a ani nebola z jeho strany snaha brzdit, ja som brzdil akomo zivot, ked som si ho vsimol. Vpalil mi do prednej strany auta, supa jak svina. Jedine co ma vtedy tesilo, ze som par desiatok metrov predtym vylozil maleho syna z auta, lebo ten by z tej rany bol posrany este mesiac a traumu by to isto zanechalo. Cize v aute som bol sam, ale aj ja som sa klepal. Samozrejme vina na mojej strane, co zhodnotili aj policajti, to ze isiel ovela rychlejsie neriesili lebo prednost sprava. Kazdopadne ked som sadal na dalsi den do druheho auta co mame, tak istota v prdeli, ale radim jazdi dalej, ak sa da kazdy den a po par dnoch uz budes ovela istejsi. Viem, ze po mesiaci alebo tak, uz som na to ani nepomyslel. Ale odvtedy uz jazdim ovela ostrazitejsie. To das, len par dni to bude neiste*:+*

Včera jsem ve slepým úhlu přehlídl auto a najel do něj. V malé rychlosti, takže jen potlučený blatník levého předního kola. Asi mě i zachránily rozšířené blatníky, jinak by to odneslo víc částí karoserie. Nic vážnýho. Řidička v druhém voze taky úplně v pohodě, brala to snad líp než já. Nicméně jsem ráno sedl do auta a připadal jsem si, jako bych právě vylezl z autoškoly. Nejistota na každém metru, pořád se přehnaně rozhlížím ... můj první ťukanec po deseti letech řízení a toto to se mnou udělá... máte někdo obdobnou zkušenost, jak rychle jste se z toho oklepali? Potřeboval jsem se spíš vyzpovídat, tak mě to sere! *:(*

[url=https://people.com/matthew-perry-friends-costars-speak-out-after-his-death-exclusive-8384107]Matthew Perry's Friends Costars Speak Out After His Death: 'We Are All So Utterly Devastated' (Exclusive)[/url]

Taky si myslím, že je to pro ně jako ztráta člena rodiny a chtějí to prožít v klidu. 

Já se asi přikláním k tomu, že z toho prostě nemůžou ... prožili s ním velkou část života, přišlo to z nenadání ...

Že se ještě vrátím k tomu Perrymu... Není divný, že nikdo z Přátel ještě nekondoloval na sockách? Anebo je to naopak sympatický, že truchlí v soukromí a ne okatě přede všema? 

To je stejný jak "halo" na formulích, vypadá to blbě a překáží ve výhledu, ale za posledních pár let mi přijde, že to zachraňuje život tak 2-3x za sezónu (viz [url=https://www.youtube.com/watch?v=jarJCShMDK0]Zhou[/url])