Ty opravdu nevidíš ten rozdíl mezi strukturou školství (kde je to defacto práce jako každá jiná) a církví (kde jsou všichni členové stejného autoritářského kultu)? Nota bene s mentalitou, že když je něco špatně, tak tě jen Bůh pokouší, Bůh to vidí, když požádáš, tak Bůh odpustí, tvé činy jsou ve jménu Božím (aniž by ti Bůh někdy něco doopravdy řekl) atd? Dále, do školy chodí všechny děti, do kostela často ty z rozvrácených rodin, sirotci atd. (automaticky více ohrožené skupiny). Kněz k nim pak vystupuje v roli náhradní rodiny (aka rozhádat si jej znamená skončit na ulici) a stále má všeobjímající autoritu Boha. Zároveň je ten kněz v celibátu, takže nemá vlastní děti/rodinu, o které by se aktivně staral (člověk typicky má vyšší empatii k dětem, když sám nějaké má), je sexuálně neukojený (z podstaty věci)... Tohle vše je celkem jednoznačně optimální prostředí pro to, aby se něco stalo. Obdobně jako na tom táboře. Akorát s mnohem větší autoritou, mnohem delším přístupem k daným dětem a hlavně... s vzájemným krytím (protože když se to začne dít, tak vzniká další generace kněží, která v tomhle už vyrůstala, považuje to za "normální", je krytá pedofily nad sebou atd.).
A ty tohle chceš srovnávat se školou, kde děti mají hlavně sedět v lavici s ostatními dětmi, točí se učitelé, rodiče/opatrovníci dítěte nevzhlíží k učiteli jako k absolutní morální autoritě, atd. atp.
tl;dr: Asi by sis měl zopakovat link Ne snad aby sis připomněl ty události, ale aby sis připomněl postoj celé církve k nim, minimálně do chvíle, kdy už to dál tutlat nešlo.
reaguje na:
MarvinP
|
reagují:
The Joker
|
reagovat
|

Za necelé dva měsíce mě čeká svátost biřmování (křesťanská dospělost). Nikdy jsem nezalitoval, že jsem katolíkem. I díky papeži Františkovi jsem si mohl před svými přáteli být otevřený a netajit před nimi, kdo jsem. Samozřejmě jako konvertita po třicítce mám k církevní hierarchii velký odstup a nemám problém kritizovat jisté lidi, ale takových je nás daleko více - dávno pryč je doba, kdy pan farář něco řekl a bylo to svaté jak Písmo. Dnes si život bez církve, bez bohoslužby a bez přátel z tohoto prostředí nedokážu představit. 
Ta "méně" část je Henry Cavill, toho pořád mám za kvalitního herce, který se ale z nějakého důvodu zasekl u Guy Ritchieho a nedaří se mu posunout.