IMHO základ všeho je být sám se sebou spokojený v lokálním měřítku. Mým cílem dnes je být v práci => jsem v práci = úspěch a jsem happy, dobře se mi usíná.
A jde to i dál: Mým cílem je nenechat po sobě řvát šéfa => šéf řve a já odcházím, nebo mu do toho vstupuju => jsem happy. Šéf řvát nepřestal, nebo mě i vyhodil => jsem happy, protože já jsem si dostál svého a můžu/musím si hledat práci, kde se domluvím => jsem happy.
Co mě osobně stresuje a vytváří nespokojenost je skoro univerzálně "něco mi vadí, ale dusím to v sobě", nebo "něco nechci dělat ale dělám to protože mi je blbé to nedělat" apod.
A je to fakt univerzální, protože pokud mi vadí něco řekněme na chování dítěte, tak je jasná "spokojená" cesta => začít to řešit. Proč to dělá, jak se s tím má pracovat atd. => jsem happy.
PS: Samozřejmě, vnější stresory neovlivním, ale můj postoj k nim ano.
reaguje na:
verbst
|
reagovat
|
Ale vážně: rád poznám kohokoli. 
