Jde o celou filosofii té hry, kdy to prostě neví, jestli to vypráví singleplayer kampaň ala CoD, nebo jestli je to spíše sandbox ala FarCry/JustCause. Oba přístupy beru a mám rád z různých důvodů, ale GTA je aktuálně tak moc na hraně, že mi to už kazí zážitek. Mám tam tuning, ale není mi k ničemu. Každá postava má své auto (asi že to jsou konkrétní charaktery), ale můžu jí měnit oblečení, učes a tetování (asi že to nejsou konkrétní charaktery). Nemůžu si vybrat jednu brokovnici, takže pak vytahuju nějakou šupáckou místo automatické. Nemůžu si bonusovýma aktivitama dotvářet zážitek, navázanost jejich golfu na svět je stejná jakobych to vypnul a pustil si Tiger Woodse 4. Proč mi to vadí? Protože dobrá openworld hra má své mechaniky v souhře a hráč si volí, co chce dělat. FC tě sice nemusí bavit, ale dává ti k dispozici paletu, se kterou ty sám řešíš problémy (a tedy si můžeš či nemusíš vybrat šutr). Pokud naopak chci pečlivě naskriptované přestřelky s policií a honičky, při kterých je naskriptovaná doprava, tak nepotřebuju machrovat velikostí mapy či počtem aktivit a rovnou dělám CoD like hru. Jak by mi to nevadilo? a) letadlo bych unesl a pak se mohl vyvarovat sestřelení b) sestřelení a výběh z letadla bylo jako kompletně skriptovaná animace. Jejich stávající řešení ale je, že i když s tím přistát můžu a zvládnu, tak vybuchnu - je to naprostý ekvivalent tohoto: http://www.youtube.com/watch?v=JOHyD49DaeA - a zatímco v CoD takový přístup přežiju a očekávám, tak v GTA mi to vadí celkem intenzivně. Chápu ale, že jestli to bereš jako CoD s přejížděním mezi misemi, tak ti to nevadí, pro mě to ale není svět, do kterého se umím naplno ponořit a investovat (narozdíl od Skyrimu), protože prostě vidím, že to "svět" není, zároveň mě ale kulisa města "zdržuje" přejezdy mezi misemi (narozdíl od CoD). PS: "ze je to tak minimalne od trojky a nekdo na to jeste porad picuje" - možná jen nechci v roce 2015 hrát hru z roku 2001 *:D*

Je tam mise s přistáním s velkým nákladním letadlem, které před přistáním poškodí stíhačky... já s ním přistál, ale letadlo vybuchlo, protože bylo skriptem rozhodnuto, že letadlo je poškozeno tak moc, že z něj musím vyskočit... díky rockstare, fakt díky.

Osobně mi to u Mafie nikdy nepřišlo - ona má město opravdu jako kulisu a je tak stavěná - připomíná mi spíš řekněme Mass Effect. GTA mi ale přijde jako znásilněný Skyrim. Je tam totiž moc věcí, na to jak málokdy je člověk má využít. Třeba jsem si zahrál tenis. Proč tam ale není jako nějaká meaningful mechanika, podobně jako hunting ve FC3? Proč si dvěmi sety udělám sílu na max a tím skončí celá využitelnost? Proč se nemůžu třeba vsázet o peníze*? Proč tam není třeba vedlejší linka ve které bych se mohl stát tenisovým šampionem? Tady to prostě je. Někdo si s tím dal tunu práce, ale já to nikdy nemusel zkusit (nebo to možná bude vynucené v jedné konkrétní misi). *pokud to tedy nejde přes volání přátelům - což zatím jsem nevyužil ani jednou.

ne "dělat bordel", jen se mi nelíbí, jak moc je to streamlined, ocenil bych přesně opačný směr, budování vlastní mafie, likvidace jiných mafií, "cech" zlodějů, vrahů, vigilantes apod. globální hledanost s možnostmi jejího snížení, mé vlastní auto, mé vlastní řešení misí... - tam jsou obrovské možnosti pro otevřený zážitek a místo toho to vypráví velmi konkrétní příběh, který působí vtipně v kontextu prostředí. Každopádně s úrovní writtingu naprosto souhlasím a být to třeba seriál, tak se nemůžu dočkat dalšího dílu. Rádia jsou pak něco úžasného: Weazel news jsou monumentální, ať už při komentech dění ve světě, či jiných zprávách, navíc je to narvané monumentálně satiricky vtipnýma reklamama... Ale tak to už je to "je to GTA": Pořád je to ta hra, kterou bych si vzal na pustý ostrov.*:+*

je to GTA a je to obecně super, každopádně se vracím k mému dřívějšímu rantu - vadí mi, jak moc jsem tam omezený příběhem. Nemůžu si dělat co chci, kdy chci a jak chci. Nemůžu si ani vybrat jaké auto se mi respawnuje. Ta hra prostě celé své gigantické město a jeho možnosti používá jako suché pozadí pro naskriptované mise a ve výsledku tím podle mě výrazně ztrácí. Nemluvě o tom, že mi (zase) vnucuje postavy, se kterýma se neztotožňuju a nutí mě dělat věci, které nechci. U čtyřky mi to svou dobou vadilo míň už kvůli tomu, že jsem neměl nic lepšího (v tomto směru). Ovšem když hraju pětku (po Skyrimu, Far Cry, Dishonored) tak mě už to irituje. Já se prostě do gangsta nigga zloděje aut nevcítím a stejně tak se nevcítím do hillbilly rednecka, jenže hra mi nedovoluje jejich povahy ignorovat. Navíc poslouchat v příběhu koho kdy kdo zabil, či nemoct zabít koho se mi zlíbí a kdy se mi zlíbí ve hře, jejíchž typickým obsahem jsou stovky mrtvých je celkem momunentální odtržení formy od obsahu (větší asi neznám).