jsem alergickej na jakýkoliv zvíře. oči zarudlejší během pěti minut víc jak po prohulený noci *:D* Ale naši měli vždycky kočky. Psi smrděj. A lížou Tě. A musíš sbírat jejich hovna venku. Brr. Fuj. *:D* Kočky 4 ever. Hezky pěkně vytrénovat na písek, hezky vyčesat a když pak na Tebe skočej a začnou vrnět, nebo usnou - to je teprve antistress. All in the past, ale.

Dík, teď mi zbytek dne bude v hlavě hrát jen Vypsaná fiXa.

Teda nepočúvaj, kočka je úplne super nenáročné zviera. Keď ti v noci vleze do postele je to fajn termofor a jej vrnenie na kolenách alebo bruchu má upokojujúce terapeutické účinky a prospieva ako psychickému tak mentálnemu zdraviu. *:+* Na druhú stranu pes a starosť s jeho venčením ti vytvorí fajn stereotyp, donúti ta vytiahnuť päty z domu a psýčkari sa navzájom poznajú, takže nadviažeš aj nejaké tie sociálne kontakty...*:+* Edit: Diskovho komentáru som si všimol až neskôr ale nechám to tu keby niekto iný zvažoval zvieratko. A aby som oponoval Tedovi, pretože kočky sú samozrejme super *:D* 

Ne, zvířátka v žádném případě. Ne že bych na ně měl nějakou alergii, ale jsem dost zapomnětlivý člověk a často bývám pryč. Mít zvířátko znamená velkou zodpovědnost, a pokud bych si pořídil nějaké zvířátko, znamenalo by to v mém případě ztrátu soudnosti. 

Já bych byl rád, kdyby tohle tady nezapadlo.  Je mi relativně čerstvě 36, mám ženu, dvě děti, téměř splacenou hypotéku, novou zahradu a super práci v korporátu (jo, fakt mě to baví). Tím chci říct, že si na poměry žiju fakt dobře a úplně si jaksi "nemám na co stěžovat"... Ale prostě život je... život. A někdy to "pokecání si" fakt pomůže. Je to cca tři a půl roku, co jsem sám na terapii zavítal a těch cca šest měsíců mi tam hodně pomohlo. Utřídit si myšlenky, nastavit si zrcadlo a taky zjisti, že úplně kokot nejsem a chyba byla primárně někde jinde a já to jen strašně bral na sebe. Momentálně mi jako terapie trochu funguje náš podcast, kde se hezky vypovídám a je mi zase líp *:D* Takže jo, doporučuju. Zvlášť, pokud máš myšlenky, jaký máš, Disku.  A jak psal Ted - tohle je fakt dost safe space a i když se zdá, že Tě občas pošleme doprdele, tak seš náš a od toho tu ta Kecárna je. Tak do nekonečna a ještě dál! To dáš.

Od 29.10. do 31.10. bude probíhat přihlašování se do třetího kola Filmové výzvy. Tak jen abyste o tom věděli. 

Za mě takto - pořiď si Fleshjacka.

Catshater alert...*:D*

Za mě takto - pořiď si rybičku.

Děkuju vám. Jsem teď v nějaké blbé fázi a nejhorší je pro mě strach, abych nezahořknul. Nebojte, nehodlám své problémy na nikoho svádět, za všechno si samozřejmě můžu sám a opravdu nejsem žádný incel. Hodně mi nevědomky pomáhají mladí lidé, v jejichž společnosti se cítím nejlépe. Jen se potřebuju nějak sebrat a dát se do kupy. Jestli vás takhle zatěžuju svými myšlenkami, tak se omlouvám. 

"Oni ve svém věku nemají, co ztratit" A teraz si položme otázku, čo môžeme stratiť my mladší  tým že si na ulici s niekym obyčajne pokecáme?  Že na mňa niekto koho vidím prvý krát bude pozerať ako na magora?   Že so mnou nebude súhlasiť? Nah... prinajhoršom ten človek na mňa do konca večera beztak  zabudne. a ja môžem spať s vedomím že môj neúspešný pokus o kontakt aspoň nie je zaznamenaný v digitálnych análoch.  Na druhú stranu čo tým môžem získať?  Prinajmenšom fajn small talk. Prinajlepšom kontakt, rande, sex a možno aj celoživotného partnera.  

Toto je mega *:+**:+* Jako moc jich venku bohužel není, ale párkrát jsem na takové narazil (třeba i starší pokladní), a přestože se jako introvert do small talků nehrnu, čím dál víc je mám rád. Oni ve svém věku nemají, co ztratit, a pokud žili veselým a vzrušujícím životem, kdy nezahořkli, dovzdělávali se (kolikrát ví o moderních technologií víc než my, mají víc času to študovat  že *:D*), tak s nimi bývá topový pokec. Tito by se měli dožívat aspoň 100 let, a ne dezolé. *:D*

To mi připomíná z dřívější party jednoho kluka, co si v podstatě zakládal na tom, že je „jako Ted z HIMYM“. A oddaně vyprávěl, jak by rád někoho potkal, jen ... snad ten svět existuje jen proto, aby ho nasral. Když jsme někde seděli, nějaká holka ho upoutala, tak jsme ho ponoukli, ať teda něco udělá - „Vy jste se zbláznili, to nejde!“ ... když o někom vyprávěl a my ho ponoukli, vysypal hbitě x ALE proč to přeci nejde. No a trvalo to fůru let, ale happy end to má, než mu došlo, že ty ALE tvoří on, ne někdo další, potažmo všichni.