Záleží na tuhosti a jídle, smažák a tužší maso třeba hryžu fakt dlouho, ale upravenou zeleninu polykám skoro v celku

Mně někdy přijde, že jím jak had, takže asi tak...
Třeba Cornetto... Žena se dostane ke kornoutku v době, kdy já už mám tak pět minut snězený i ten čokoládový (tudíž nejlepší) spodní kousek

Co nejrovnoměrněji. První sousto stejné jako poslední.

Kolikrát koušete? Já 24x. 

Já ani do esmova způsobu dorůst nemusel, vždy jím rovnoměrně (ta kůrčička u pečeného kuřete) a sousta střídám (hlavní jídlo, příloha, hlavní jídlo). Když jde chutě kombinovat, tak vždy kombinuju - tj třeba to sousto řízku doplním soustem ledového salátu, sousto pečiva jím vždy se sýrem/šunkou dohromady apod.
Pokud jde o rozložení chodů, pak dezert na konec je imo ideální volba a předkrm, u nás třeba vařené kuřecí maso z vývaru, je imo co do chuti intenzivnější, jak polévka. Takže to mám jednoduše všelijak.

Poslední sousto musí být vždy to nejlepší 

Také si "hraju" s jídlem a ty nej části i většinou nechávám na konec, ale dost často jím hodně pomalu a doslova si to vychutnávám. Rodina se mi občas i směje, ale no a co?! 

Děkuji!
Z tohoto jsem už vyrostl, jím celý jídlo co nejrovnoměrněji až do konce.
Dřív jsem si nechával teda to nejlepší na konec 

Zelenina musí ísť u mňa vždycky prvá, resp. to najhoršie, ono aj tak v ústach mám po dojedení vždy tie posledné sústa tak prečo by to mala byť dáka zelina 

Vše nejlepší!
Jinak teda do diskuze... Potřebuju něco rozstřelit... Jste ten typ, co si nechává v jídle to nejlepší na konec nebo si to vychutnáte hned?
Příkladem je kůžička z kuřete. Já ji jím na konec, abych měl dobrou chuť v puse. Žena to sní hned, protože se na to nejvíc těší.
Jaký jste typ nebo je vám to úplně u pr.ele?

Všechny nejlepší k narozeninám i Tobě filmový příteli 
... a samozřejmě i Anye přeji, která tento kvalitní den s námi sdílí 

Uběhl další rok a my tu pořád jsme. Všechno nejlepší k narozkám, esmo. 🥳 Tak na nás. 🍻

To jo , ale doba se změnila , internet gamechanger , taky si pamatuju VHS s Robinem Hoodem porno verzi , co kolovala po Letňanech ulepená , kdykoliv spolužákovi rodiče jeli na chatu 😀

Udělal jsem si výlet na svou alma mater - fildu na Palachově náměstí. Profesor Martin Hilský měl zde přednášku o Johnu Miltonovi a jeho veleeposu Ztracený ráj. Byla to velká paráda a na věnování a podpis došlo též. Přednáška se měla původně konat v místnosti 104. Zájem však překročil veškerá očekávání, tak se vše přesunulo do legendární auly 131, která i tak praskala ve švech. No prostě pecka a douhotrvající potlesky potvrdily kvalitu i úroveň.

A taková osobní věc: Když jsem nakonec vyšel z fildy, potkal jsem jednoho studenta anglistiky a zapředli jsme rozhovor o tom, co jsme od profesora Hilského právě slyšeli. No a ukázalo se, že ten kluk je krajan ze Sokolova. Vzájemně jsme se představili a na víc už bohužel nezbyl čas, protože vlak do Mariánek zkrátka nepočká. Snad ho ještě někdy potkám a on si na mě vzpomene... Měl mě za studenta anglistiky. Holt si ty znalosti sám sbírám a pamatuju si je...

Vcera jsem zrovna koukal na Wild Things. We peaked in the 90's 

Největší algoritmus a filtrace jsou rodiče , děcka se k tomu dostanou jinde , ve škole, kroužky, od kámošů …je to těžké , ségra s manželem proste jim dávají limit denní na co si to vyčerpají jejich věc ,ale tak přehled mají aspoň nějaký  

To je skvělý! 
#90swasthebestdecade

Pff, hodina je luxus! V jejím věku jsem jezdil k babi, která - v raných devadesátkách - měla přes prázdniny školní počítač na opatrování doma, protože jeho cena byla taková, že ho nechtěli nechat v prázdný vesnický ZŠ. Tam jsem poprvý hrál klasickýho DOSovýho Prince of Persia .

Anyway, proč to vlastně píšu: časová dotace na jedno vnouče (byli jsme čtyři) byla _patnáct minut_ denně. Za litr nasbíranýho rybízu ze sadu jsi dostal pět minut navíc.

No co ti budu povídat. Bylo ty roky fakt hodně marmelády a  já rybíz (sváděly se velký boje o keře s černým, protože má větší bobule) dodnes nenávidim