Je mi 37 let a jak postupně stárnu, tak jsem z nějakého důvodu k mladým lidem shovívavější a otevřenější. Snažím se je brát jako sobě rovné a oni mě zase berou mezi sebe. Mám navíc tu výhodu, že vypadám mnohem mlaději a snadněji tak mezi ně zapadnu. Naopak bývám nedůvěřivější ke starším lidem. Mladí lidé jsou pro mě obrovsky důležití a jsem jim za mnohé vděčný. Samozřejmě, že idioty najdete všude, i u mladých lidí, ale víceméně mám štěstí, že narážím na ty dobré. Díky tomu snad ještě nejsem nějak zahořklý, čehož se taky obávám, že se jednou stane. Ale snad to nebude tak brzy.
|
reagovat
|


