> A když to vezmu víc ze široka, stoprocentně je nezajímají ani rovnice o dvou neznámých... A to je přesně to, s čím nesouhlasím. Když mi do rovnice o dvou neznámých dáš RPG mechaniky pokémona, tak mě to bude zajímat velmi. Když mi v dějepise místo letopočtů budeš vyprávět zvraty, tak mě to bude zajímat velmi. Když mi místo emocionálního ventilu dávno mrtvých zapšklých přeživších nějaké války budeš dávat ke čtení komiksy, bude mě to zajímat velmi. Myslíš si že jsem programátor protože jsem chtěl počítat vzorečky, nebo protože jsem chtěl dělat hry?

No jo, ale furt tam máš těch sedmnáct z dvaceti, které to nebaví a u kterých by bylo lepší naučit je, jak udělat kotoul a obecně je rozhýbat, aby si nezlámali hnáty na prvním ledu :) Škola může talent jednotlivce podporovat jen do určité míry, na jeho rozvíjení jsou kroužky, specializované školy a tak. Nechci, aby to znělo blbě, ale přinejmenším základka musí hlavně zařídit, aby byl co nejlepší ten "standard" a vylezlo co možná nejmíň nepoužitelných lidí. Ti šikovní mají prostor realizovat se a rozvíjet se jinde.  Můžeme si říkat, že se tam učím spousta věcí, co reálně nevyužiješ nebo nepotřebuješ, ale když ti pak Andrej předstoupí před školáky nebo moje spolužačka na střední  začne s vážnou tváří tvrdit, že za Rakouska-Uherska se u nás mluvilo Německy, protože tu byl Hitler, tak to prostě nechceš. 

Hele my to měli naopak. Celý rok florbal a fotbal a pak jedna školní olympiáda, kde se během dvou dnů odběhaly a odskákaly všechny věci, které se podle osnov musí klasifikovat. A pak za florbal.  Fotbal na té úrovni, o které píšeš, je stejně specifický koníček jako film. Bavilo by to tebe a další dva spolužáky. Stejně jako film u mě v osmičce s Občanem Kanem. Jenže děcek tam máš dvacet.  Když máš ve třídě třiadvacet dětí a máš na ně 45 minut, tak je to s nějakými individuálními preferencemi dost složitý. Zažiil jsem si to :) Kdybys na tělocvik dostal tři šikovný fotbalisty, máš k nim osm plus mínus šikovných kluků, sedm nemehel a tři, co musíš hlídat, aby na sebe neshodili švédskou bednu. 

Já to pochopil, neboj.  Systém je vlastně dobrý. Rámcový vzdělávací program dává školám spoustu prostoru si věci upravit, ve zkratce jde o to, že na konci sedmičky musí děcka umět X, na konci osmičky Y a na konci devítky Z, ale jak se k tomu dostanou, to je do velké míry na škole. Problém je, že když se to zavedlo, spousta lidí učila pořád stejně, protože k tomu výsledku se dostali starými metodami.  Samozřejmě tu nechci učitele hejtit, ale prostor pro nějakou vlastní iniciativu ve škole je. Pak jde samozřejmě nejen o to, jestli se do toho chce učitelům, ředitelům, jestli jsou prachy na podobné "novoty" a tak. Ale možnosti tu prostě existují. A s nimi i školy, které je využívají, ale tam samozřejmě mluvíme o velkých městech, kde si rodiče můžou vybrat, že potomka pošlou někam, kde to vedou trošku jinak. Jenže pak jsou samozřejmě i rodiče, kteří tu novotu neznají nebo nechtějí a chtějí právě ten standard. 

Tak. Ale to už se zas dostáváme k tomu, že existují kurzy pro učitele, kde je naučí jak s tímhle pracovat. Když mají zájem, seženou peníze od ředitele nebo nějaký grant, projdou tím a dostanou prostor ve škole po vyučování, bude to super. Ale to už je pak opravdu čistě o těch učitelích a jejich nadšení a touze jít brzo domů, nebo koukat s dětmi na filmy. 

Určitě, ale pamatuju si, že jsem chodil do kina na základce dvakrát týdně, pár lidí chodilo se mnou a dávali jsme i klasiky a náročnější věci. Ale Občan Kane byl pro 80% z nich nekoukatelná věc.  Je to příliš široký, aby to k něčemu bylo, muselo by to mít podobnou časovou dotaci jako celá literatura. To prostě nejde, mít děcka kvůli filmu ve škole o tři hodiny týdně víc. Takhle bychom se mohli dostat k tomu, proč se neučí o výtvarném umění, o té zmíněné hudbě... bylo by pěkný mít vzdělanější děti a s nimi vzdělanější generaci, ale tohle je spíš na rodičích a na tom, jak směřují a podporují svoje děcka. Škola na to v současném systému nemá moc prostoru. Ale i s tím málem - jak píšeš - se dá něco dělat. 

Jak říkáš, tohle je spíš o rodičích než o škole. Už kvůli té časové náročnosti. 

Babička byl samozřejmě příklad té literatury, která má historickou hodnotu, ale děti by ji číst neměly a hlavně nechtějí. Je to o učitelích a co vyberou. Vím, že na děcka už nefunguje Verne a podobně, ale Potter jo, stejně tak Prašina a podobně. Ale vyhodit celý ten základ, historii a vývoj je nesmysl. Ve dvanácti tě baví něco jiného než když ti je devatenáct, ale když v těch devatenácti netušíš, že bylo něco jako národní obrození (stačí vědět, že to bylo a plus mínus co), tak si k tomu těžko budeš hledat cestu. Teď nemyslím v literatuře, to by snad četl fakt jen masochista, ale spíš třeba v historii.  Reálně když ti je dvanáct, tak většina děcek nechce číst ani toho Pottera. Chceš čumět na Pokémony a hrát na tabletu (bez ohledu na to, jak moc jim to rodiče dovolí). A když to vezmu víc ze široka, stoprocentně je nezajímají ani rovnice o dvou neznámých, co je to sublimace co je nějaká blbá lodyha.  Takže tyhle věci se musí děckám do té hlavy bohužel narvat bez ohledu na to, jak moc je to baví a jak moc budou za deset let fňukat, že jim čeština byla na prd, protože pracují jako automechanici. Protože stejně můžou fňukat copywriteři, že jim na prd byla fyzika. Ale to u těch děcek reálně nepoznáš a prostě jim musíš udělat základ ze všeho, protože ten jejich zájem se bude specifikovat až později.  Ale jak říkám, míň Babičky a víc Pottera nikoho samozřejmě nezabije. Jen bych tu Babičku neškrtal (Babička=libovolná nuda, co nás nebavila číst). Protože pak skončíš jak Babiš *8)*