Fleshjack?

Ty vaše diagnózy na dálku jsou jinak dost mimo.  Fakt jsem v pohodě. Jako jasně, jsem v nedobrovolném celibátu, ale takhle to v životě vyšlo a já to beru. Zabavit se umím tak, že mi to na mozek vůbec neleze. Nevím, kde je problém. Neznáte mě. 

Jojo, dávno o tom vím. 

Náladu ti zlepší to, že Spalující rivalita se vrací v dubnu 27 s druhou řadou

Jo to mě taky napadlo, ale neměl jsem odvahu to napsat. Nejlepší antidepresivum je si pořádně vrznout. 

buď prasky nebo jeste lepší moznost nějak se v životě nastavit a srovnat si hlavu protože vypsat svoji depku online a nic nedělat je ta nejhorší možnost..
To povzbuzení který přijde od někoho v komentáři je dočasná úleva která vubec nic neřeší a spíš je kontraproduktivní ptz pak tu máš co tři měsíce ctrl+c trl+v post

Ve formě pořádnýho hřebce! 

Tak určitě. 

Možná by mu pomohli antidepresiva. 

Pánové, nejsem nějaký fňukálek, jak si mylně vyvozujete z psaného textu. Ve skutečnosti jsem dost veselý člověk. Mám slušné množství přátel, se kterými se pravidelně potkávám jak v kostele, tak i na zkouškách akordeonového orchestru, kam chodím už od dětství. S orchestrem pravidelně koncertuju a ta vystoupení mě činí šťastným. S přáteli - hlavně s těmi z kostela - chodím pravidelně do různých hospod a vždy se s nimi cítím velmi dobře. Pak se potkávám s přáteli pravidelně každý rok na Filmovce, kde se velmi vášnivě bavíme o filmech a kinematografii. Nikdo z nich by mě nenazval nějakým fňukálkem. Znají mě totiž osobně a já je mám opravdu rád. Mnozí z vás mě ale znají pouze z těchto stránek, pouze z psaného projevu. Ten je zákonitě jiný než člověk z masa a kostí a se skutečnými emocemi. A že realisticky zhodnocuji svoje budoucí možnosti, přece není žádné fňukání. Navíc nikde nepíšu, že mě lidi nenávidí a nikdo mě nemá rád. Protože to přece není pravda. Kristian mě poznal naživo. Strávili jsme spolu celé odpoledne a já jsem byl k němu dost otevřený. Skutečně se o mě empaticky zajímal a bez jakékoli touze po senzacechtivosti. S Vetřelcem to bylo podobné. Jsem si jistý, že oba kluci by o mně neřekli, že si věčně na něco stěžuju. 

Proto znovu říkám: udělejme nějaký sraz, klidně jen o pár lidech, a poznejme se naživo. Sami jste v reálu taky určitě jiní, než jak o sobě píšete na internetech a sociálních sítích. Věřím, že kdybyste mě poznali naživo, určitě byste na mě změnili názor jako oba výše zmínění kluci. 

Kde je ten Gonziho tradiční příspěvek, kterej chodí vždycky, když už Diskovo fňukání (který je jako koneckonců pokaždý hlavně pokusem strhnout pozornost na sebe) přeroste únosnou míru? Zhruba před rokem tu byl naposled, včetně odkazu na předchozí instanci téhož? 

Musíme udělat ten sraz už 😀

Kámo, zas to vidíš úplně černě. Měl by sis uvědomit, že smysl života není mít děti. Smysl života je to, aby si ten vyměřený čas který Ti byl dán prožil šťastně. Miliony lidí nemohou/nechtějí mít děti, ale i tak prožijí krásný a smysluplný život, protože se s tím smířili a rozhodli se být šťastný. 

Promiň mi to, ale kolikrát ve všem vidíš jen to špatné. Neříkám, že to máš snadné a lehké, to chraň Bůh. Nicméně mi přijde, že to vzdáváš. A to je špatně. 

Podle Tvých příspěvků nežiješ špatný život, máš přátele, koníčky, zájmy a nejsi žádný hlupák - tedy až na ten HBO Max 😁😁😁

Ono se to třeba za pár let změní. Někoho hodného poznáš. A najednou vše bude dávat dokonalý smysl. A budeš šťastný. Nevzdávej to. Ještě není konec. To, že teď nejsi šťastný a spokojený neznamená, že to tak bude i za 2, 5 nebo 10 let. Věř si, měj naději a zaplať si ten HBO Max. 😘

PS: Každý, Ti tady potvrdí, že také v životě měli období, kdy se jim nedařilo, nevěřili, byli sami nebo třeba byli po rozchodu a rozvodu. A prostě to nevzdali a bojovali za svého štěstí a spokojený život. 

Opět moc hezký a upřímný text od srdíčka. 

Díky za tvůj další blog. Opět to do mne tlouklo, ale tentokrát zcela jinak. Vím už dlouho, že všechny ty věci, o kterých píšeš, nezažiju. Nebudu mít děti a ani je nechci. Mnohdy jsem odkázaný na pomoc druhých a vychovávat děti a postarat se o ně je obrovská zodpovědnost, kterou já kolikrát postrádám. Vím, že nezaložím žádnou rodinu. Brácha je sice otcem mého tříletého synovce, ale s oběma se vídám málokdy - vlastně zcela málokdy. Tvůj článek a přemýšlení o budoucnosti s tvými syny mi znovu připomněl, jak jednou budu zcela sám. Sice s Pánem Bohem, ale fyzicky sám, protože přátelé budou chystat svatby, budou čekat děti a vychovávat je. Děti budou samozřejmě na prvním místě, je to v pořádku a já to s pochopením respektuju. Ale znovu si kladu otázku, jaký bude můj život minimálně za deset let po mých padesátých narozeninách. Nevím a bojím se toho.

Jenom pro jistotu: Tahle moje reakce NENÍ žádnou výčitkou, naopak. Přeju ti jenom to dobré. Tvoje texty mě pravidelně nutí k zamyšlení a o tyhle myšlenky se tady chci dělit. Díky. 

©hroubek

Jsem zpět! link

Aktualne si davam rewatch buffy, tak dnes to bude opat smutnejsie sledovanie

Byl mnohem víc cool, než Brumbál.
A byl super v Repo.

Achné