Asi bych úplně nestavěl úroveň divadla na úroveň svatby nebo pohřbu. Druhá věc je, že "se to dnes moc nenosí", což souvisí s tím, že by si lidi pomalu měli koupit nový oblek na každou příležitost, protože se jim za ty roky mění proporce. Pak ta "slušnost" leze slušně do peněz. Když jde na svatbu "markeťák", tak si vleze do své šatny a vezme si své standardní oblečení. Když tam jdu já, tak jdu k do obchodu a nechám tam jednotky až desítky tisíc. Kvůli divadlu to fakt dělat nebudu (už proto, že jsem v něm nebyl tak dvě dekády?). A z druhé strany je opravdu k diskuzi, jak dobře člověk vypadá v nepadnoucím, ošuntělém obleku po dědečkovi, protože nemá peníze na ten ladící střih. Rozdíl mezi [url=https://thatgentlemanswagger.wordpress.com/wp-content/uploads/2015/01/that-gentleman-swagger-bad-suit.jpg]těmito dvěma obrázky[/url] není "vkus" nebo "slušnost", ale peníze. Ostatně, celý koncept obleku je řádově hůř použitelný, když nedejbože cestuješ z daleka, vlakem apod. versus vezeš si nažehlenou košili a sako v autě na ramínku => peníze. Nejen že oblek nechci nosit, mě vyloženě uráží filosofie kolem obleků jako takových. Pro neznalé jen připomínám, že šaty jsou historicky nepraktické, protože si to ty ženy mohly dovolit. Že si je sama neoblékla je pointa - může si dovolit mít takové šaty, protože má služebnictvo, co ji oblékne. Je to status symbol. Stejně jako perfektně padnoucí, ale jinak až směšně nepraktický oblek. PS: Souhlasím s tím, že kdyby to po mě vyžadovala firma, tak bych v tom chodil, nebo nechodil do té firmy (což přeneseně platí i na ty svatby a tak). 

Do divadla kompromis - rifle a sako za me uplne cajk. Do Národního už nechodím tak často, to je pravda (rozumějte tak, že sem tam byl kdysi jednou se školou).