Jsou filmy, co by se mi na to-do list nikdy nedostaly.  Trefils dva ze tří *:D* Takže já hlasuju pro Forda.

Sebevraždy, potraty, a nebo Harrison Ford běhající po městě se sexy francouzkou. Tak asi vybírat podle momentální nálady, ne? *:)*

4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

48 hodin v Paříži

Uvidíme za den dva. A s dalšími písmeny tam budou jiné zajímavější filmy. 

Nechci být prorokem špatných zpráv, ale tohle ti imo neklaplo *:D**8)*

4 mesice.. si urcite daj, naturalisticky masterpiece z Rumunska*:+*  

Přidám si to na seznam. 

Začni radšej od konca a pozri si Suzume *:D*

Mám na disku spoustu filmů, u kterých se nemůžu rozhodnout na jaký kouknout, co nejdříve. Takže využiju Vás. Film, který bude mít od Vás nejvíce ano, tak na něj co nejdříve kouknout. A takhle pojedu podle abecedy, a také budu odhalovat své resty.  4 měsíce, 3 týdny a 2 dny 48 hodin v Paříži 50 kroků k sebevraždě 

S Bette Davis v podobné roli (hrála vůbec jiné? *;)*) mohu určitě doporučit ještě The Little Foxes (1941) - ranější, u nás ne až tak známý Wylerův počin - původ v divadelní hře je na něm sice znát, ale i tak rozhodně stojí za vidění *:+*

Scott Cooper pojal tuhle netradiční životopisnou fresku jako vypořádání se s minulostí, kterou si táhnete jako balvan u své nohy. Prim nehrajou písně, ale psychologie otce se synem. A také to, že když si za něčím stojíte, můžete uspět i přesto, že vám všichni racionálně tvrdí opak. Film nemá takovou flow, protože Bruce Springsteen spíše tápe. Vlastně vám vůbec neřekne, proč je i po letech takový borec. A řekl bych, že to ani nechce. Je to celkem náročná podívaná... Hudebně bych Bruce Springsteena dal výše jak Boba Dylana (na Springsteenovi jsem byl v Praze na koncertě v roce 2012 a byla to pecka), nicméně filmově byl nedávný Bob Dylan: Úplně neznámý někde jinde. Mangold tam strčil emoce, které mám rád. Mám rád, když se mohu naladit a Chalamet byl ve své roli fenomální. Navíc to bylo více o písních. Po filmu jsem byl někde na 7/10, teď asi 4 dny po předpremiéře to u mě spíše klesá.

Tak jo, kouknu na slovenské *:)*

Stahuje se to, nebo to je na nějakým VOD? Nechci koukat ani na csfd, ještě bych tam něco zahlídl *:D*

ja mám Baby Jane rest od minulého roka, ked som sa "vykašľal" na filmovú výzvu. Včera som si dal All About Eve a utvrdil sa, že Bette Davis je herecký diabol.  Dnes je tiež plno fantastických herečiek, no typovo sa na Davis chytá max. Anya Taylor-Joy, a tá ešte nemá za sebou toho toľko, aby sa s ňou mohla poctivo porovnávať. Tá éterická charizma vampa, ten uhrančivý pohľad, o ktorom vznikla jedna z najslávnejších piesní všetkých čias... tour-de-force, aká nemá na striebornom plátne obdoby. 

[b]Paranoiac (1963) [/b]Sáhl jsem po něčem, co na mě už delší dobu vyskakovalo na SkyShowtime a nevěděl jsem o tom filmu absolutně nic. Takže se mi moc líbil vývoj děje, který jen tak mimochodem nahazoval překvapivé pointy, včetně té závěrečné. Navíc tu probíhá i dost netradiční milostný příběh, který je sice trošku naivní [spoiler](sbalit holku na to, že se vydáváte za jejího mrtvého bratra, ehm) [/spoiler]avšak sympatická hlavní dvojce ho táhne nahoru. No a pak je tady ďábelsky rozmazlený frajírek Oliver Reed, který si krade většinu scén pro sebe a vy ho budete nenávidět. Režíroval to kameraman Mysu hrůzy nebo Sloního muže a i když za kamerou přímo nestál, tak některé záběry tyto snímky připomínají a vypadají skvěle (hlavně ty pomalé nájezdy) Tohle je podle csfd taky asi jeho nejlepší film, protože ve stejném roce natočil neslavný Den Triffidů. Za kamerou mu to šlo lépe. [b]What Ever Happened to Baby Jane? (1962) [/b]Moc se mi původně nechtělo naskočit po takových jednohubkách, kdy některé filmy měly sotva 70 minut, do dvě a čtvrt hodiny dlouhého snímku. Jenže už od začátku to vyprávění funguje tak, že diváka vtáhne do děje. Nejdříve nastíní minulost (titulky přijdou až tak po patnácti minutách filmu!) a až pak se rozjede příběh dvou sester, s naprostým psychickým a fyzickým terorem, s dokonale zahranou starou mrchou Bette Davis, která by si klidně mohla zajít na kávu se sestrou Ratchedovou. Jen je potřeba u některých scén vypnout hlavu, protože občas si logické uvažování vezme dovolenou. Škoda hlavně posledních asi dvaceti minut, které mi přišly zbytečně táhlé a ubralo se to takovým směrem, který se mi úplně nelíbil. Ovšem pointa a úplný závěr byly fajn. [b]The Haunting (1963)[/b] Proč původní snímek na rozdíl od remaku s Owenem Wilsonem funguje? Protože nejděsivější je lidská představivost. Většina strašidelných scén se totiž odehrává za pomocí zvuků za dveřmi domu a díky tomu dokáže snímek děsit i po více než šedesáti letech.  Bohužel ta omáčka spojující nepříjemné scény už tak moc nefunguje. Motivace postav jsou divné - jeden z hrdinů chce zjistit, jestli jsou paranormální jevy skutečné a nedělá pro to nic. Hlavní herečka je spíš otravná a ty její monology mi začaly brzy lézt krkem. Další dva jsou tam víceméně jen do počtu. Rád bych si ještě někdy přečetl původní knihu, abych měl konečné srovnání. Zatím ale u mě vede Flanaganova verze, kde se sice jen inspiroval, ale fungovalo to dokonale.