Každý bude vnímat vyprávění jinak, což je určitě dobře a pokud ti ve vyprávění nic neschází, tak jedině dobře. Pro mě v příběhu RDR2 chybí dopad toho, co se děje, na Artura, jakožto "hlavní postavu". Mě chybí, že Dutch se příběhem nikam neposunul (pokud pominu pominutí smyslů) a jde v pravdě opravdu "jen" o uvedení postavy, která má vyústění až v dalším (prvním) díle. Mě chybí, že John a ostatní členové gangu do toho příběhu víc nezasáhnou. Podlinky jsou skvělé, ale prakticky ani jedna se nedotkne příběhu hlavního, včetně toho melancholického vyprávění Artura (pokud tedy rozhodnutími toto vyprávění podpoříš, pokud ale budeš hrát výrazně "na stranu Honoru", pak ten příběh prostě nefunguje přímo konstrukčně, ale to se snažím neakcentovat, pořád je to dáno médiem a tím, že do toho vstupuješ jako hráč ty, nebo já) a pokud neco, asi nejlépe napsaná, vygradovaná a zpracovaná postava a její "Story", je Sadie, včetně Prologu.

Ty tebou porovnávané věci jsem nehrál, takže těžko říct. Pokud se chceš držet herního odvětví, bude z mé strany diskuze jaksi nemožná, tam nemám prakticky žádný reálný přehled. Pokud porovnávám, tak s příběhy a díly obecně. Třeba Tebou nabídnutý LOTR (ale já ty měřítka mám nastavena všeobecně, takže neporovnávám jednotlivě, ale vnímám vjem z díla už jako takový)... LOTR definicí je putování Froda s Prstenem, aby zničili jeho zlo. Ale v tom putování ztratí Gandalfa, což ho vypruží k opuštění Společenstva a přijmutí Gluma a po jeho zradě si uvědomí, že uspět může jedině vlastní obětí. Poté, co defakto neuspěje, příběh končí zlomeným Frodem, pro kterého je jediným způsobem uzdravení odchodem z tohoto světa. RDR2 je v definici příběhu útěk Dutche a jeho lidí za svobodou. Při oném útěku se zastaví ve Valentine, kde při nevydařené akci začnou utíkam nejen před Pincetony, ale i před Cornwaalem. Stále ale utíkají, jen před více lidmi. Utečou do Rhodes, kde se plán pokazí a utíkají nejen před Pinketony a Cornwaalem, ale i před oběma tamními rodinami. Utečou do Města. Tam se akce nepodaří, protože zvládnou zabít Bronteho a utíkají před celou mapou. Příběh končí tím, že už nemají kam utíkat, tak se gang rozpadne a Dutch uteče s několika málo zbylými přívrženci. Oba příběhy přímo ovlivní osud další podstatné osoby - u LOTRa Sama, u RDR2 Johna. U prvého vidíme vývoj z "dokončit misi, vrátit se domů" k "dokončit misi, domů se sice vrátíme, ale se zásadními změnami". U Johna sledujeme "Jsem věrný synek." k "Sem věrný synek, kterého Dutch zradil zradil a to bolí". Můžeš samozřejmě říct, že všechno je nějaká mechanika. Ale pro mě je prostě příběh RDR2 v područí toho, aby postavy prošly velkým kusem prostředí, bez gradace a bez vývoje. Pokud mluvím o slabém dramatickém oblouku Dutchova příběhu, pak Dutch dojde jediné katarze a to, že se ze smrti Hosey (nebo pod vlivem všech těch okolností) defakto zblázní - a to je v porovnání s Frodovou katarzí opravdu trošku plytké. Kvalitu scénáře podle mého určuje řada věcí. A já netvrdím, že má RDR2 špatný scénář. Opět - postavy jsou skvěle vykresleny, dialogy výborně napsány. Ale pokud jde o příběh - věc, co mi má dát mimo jisté vyprávění i přesah, tam je prostě RDR2 na vedlejší koleji. ps: Gonzi, chápu, že je to tvá volba, ale já opravdu nemám rád/je pro mě dost těžké, když se reaguje formou odrážek. Jde zcela jistě o regulérní reakci, ale vytrhnout jednu větu, často bez kontextu, je dost tendenční, byť zcela jistě funkční a v některých případech osvětlující debatu a na reakci dost namáhavé. To jen píšu, abys věděl, že třeba nereaguju na všechno, co píšeš.*:)*

Najlepšiu definíciu čo som na RDR2 počul a v podstate s ňou súhlasím je, že sa jedná o "dokonalý prequel." Ono vzhľadom na dejové mantinely ktoré pri tvorbe prequelu bývajú, sa to po príbehovej stránke ani lepšie spraviť nedalo. 

To je ale to, co HAL říká. Artur je skvělá postava, ale příběh o něm není. Neutváří nosné motivy, neposouvá děj. Charakterový oblouk je výrazně mělčí, pokud budeme brát v potaz to, že se budeš držet v mantinelech rozhodnutí, o kterých rozhodnout nemůžeš. A o těch, o kterých rozhodnout můžeš, to vyobrazení jasně inklinuje k tomu, jak už byl Artur představen na začátku - jako zpátečnický morous, co se drží svých charakterových zásad, které jsou spíš kladné. Příběh jako takový je primárně o Johnovi a Dutchovi, je to doslova a do písmene prequel, Artur je v příběhu účastník pro pozorování, nikoliv hybná postava děje. A ten prostě a jednoduše je o "Duch má plán, ten se podělá, posuneme se na mapě, repeat". A i když přistoupím na tvůj názor s Arturem jakožto jeho příběhem... Pak i zde ten scénář dost kulhá. Dramaturgicky je velmi nevyvážený (poslední třetinu nám děj neustále naznačuje, jak to jako dopadne, asi aby nikdo nebyl překvapen) a odvyprávěný nikoliv melancholicky, ale mechanicky - z podstaty věci, protože je to zrovna herní postava, se kterou můžeš nakládat po svém a imerze se rozpadne hned v prvním okamžiku, kdy se nedržíš v mantinelech střední karmy a rozhodnutích dát "R" namísto "F". RDR2 má vše, co se děje týče, na jedničku, až na ten příběh jako takový. Alespoň tak to vidím já. Mám za sebou průchod hrou jak pomalý, tak speedrun zaměřený právě na příběh. Některé mise jsou hrál donekonečna a deníček pro všechny podpůrné informace a utvoření obrazu také několikrát přečtený. Jsem jakože huge fanoušek. Ale zrovna s tím názorem, že příběh položený tak, aby se dal nazývat jako masterpiece, se fakt neztotožňuju. Podepíšu, že postavy a jejich dialogy jsou masterpiece, že je atmosféra masterpiece, ale samotný příběh... je přinejlepším funkční, ale dost mechanický.

Ani jedné z těch her to určitě moc neubližuje, zvlášť RDR2 tak dobře funguje jako sandbox, že tím i pro mě patří k těm nejlepším vůbec.

U GTA nikdy nemělo smysl dělat kdovíjak propracovaný originální příběh (což neznamená aby se na to úplně...), protože jsou to nelineární sandbox hry. Vždy byly a vždy budou, což je jejich nej přednost. Dřív jsem příběhy GTA taky nepobíral, zatímco třeba Mafii jsem znal nazpaměť, přitom u obou nahraný srovnatelný počet hodin. Později, když jsem si je dal v x-tém opáčku a pokud možno co nejvíc lineárně (vedlejší nepovinné mise jsem prostě přeskočil), jsem ty příběhy dost docenil. Hlavně čtverku. Ale i pětku s tragickými alt. konci dvou postav.

Ani RDR2 - ale to je spíš o tom jak chápeme (hlavní) příběh hry. Postavy bandy byly skvělé, dialogy s nimi, jejich osobnostní vývoj. Ale hlavní dramatický oblouk hry jako celku? Ten byl hrozně meh. Hlavní záporák a zvrat s ním spojený byl jasný během první pikosekundy, a co se během hry v hlavních misích dělo byla v prvé řadě vždy jen záminka k tomu přes několik kempů procestovat mapu, a pak to rázem a ne moc uvěřitelně napojit na jedničku. Paradoxně mnohem funkčnější pak byl příběh Johna v epilogu, tam mě mrzelo jen že tu finální pomstu vzali tak hopem během jediné velmi krátké mise. GTA SA a V jsem dohrál znovu loni. O čem byly jsem už zapomněl.

Pro mě GTAčka vždycky znamenaly obrovský píseček, kde se vyblbout zatímco poslouchám kvalitní hudbu na všech stanicích (která v dětství částečně utvářela i můj hudební vkus), prozkoumávání světa, nacházení Easter eggů, příběh plný groteskních postav, sprosté mluvy, over-the-top situací a násilí, spoustu dopravních prostředků, kdy jako malej harant jsem byl paf z toho, že můžu jezdit ve VC na skůtru zatímco mi ve větru vlaje košile ... a všechny tyhlety věci... S GTA VI to vypadá, že to bude maximální satira na Ameriku jako takovou (jako vždy... to ani detailně vypisovat nemusím), ale opravdu se mi líbí faktor toho, že v tom bude i partner-in-crime love story, která bude založená na důvěře (aneb Jason se vyhýbá jakémukoli pokušení z ženské strany, dokud nejde vyzvednout Lucii z vězení -> věrnost), lásce a vztahu jako takovým. V GTA světě určitě vítaná novinka.

Red Dead Redemption 2 mělo výborný příběh. Každá jedna postava z bandy mi přirostla k srdci nebo jsem ji ze srdce nenáviděl.  GTA bylo na příběhy fakt slabší. Jako pětku jsem dohrál dva měsíce zpátky a pamatuji si jen některé brutální smrti postav a jinak vlastně nic. Z vedlejších postav jen pár pošuků a Lestera. 

Vrtulníček mám na podobný bázi jako tancování na pláži v SA (ne, prostě mi to tehdy nešlo). A Vice City, celej ten Diazův dům, kde se hráč usadil byl věrohodný bejváku Tonyho Montany. Příběhově sedlo nejvíc to a SA. Mě na GTA pak bavilo, když se ty postavy prolínaly v jednotlivých dílech, což i dnes v tom traileru ten Phil Cassidy. Anebo když až zpětně jsem pochopil, jak jsem průběžně viděl filmy z kterých čerpají, že je Ken Rosenberg vyjetej Sean Penn z Carlitovi cesty.

Jo, byla to čistá vykrádačka. Ale když to funguje... evidentně v Rockstaru nemají na to napsat něco pořádného sami, tak jsem radši když si půjčují jinde *:)*

Tak ono Vice City byl hodně herní Scarface, pokud mě paměť nešálí. Na co ale nezapomenu nikdy, tak je mise s vrtulníčkem.  Myslím, že tehdy něco i padlo za vlast.

Původní Vice City je jediné GTA kde nějaký postřehnutelný příběh aspoň existuje, tak snad tohle půjde v jeho stopách... a hlavně aby šlo v jeho stopách v tom uvolněném vibe a všudypřítomném parodickém humoru který VC mělo. V traileru to trochu vidím... ale fakt jenom trochu.

Tak to vypadá že budeme hrať za reinkarnáciu Johna Marstona a Abigail z RDR. Som s tým úplne v pohode a tá hra ma práve začala zaujímať aj skrz príbeh. *:+*

A žena, ehm, po ptákách...*:))**8)*

Už máme domluvené s ženou, že bude hrát za Luciu a já za Jasona. Takže mám po prdeli... I po kozach....