Z logiky věci tihle lidé děti pravděpodobně mít nebudou, pokud se samozřejmě jejich pohled kvůli něčemu nezmění. Je to teda z jejich úhlu asi stejně na facku jako kecy té druhé skupiny, kterou slyšíš o sobectví mluvit mnohem častěji (když dítě někdo nechce) nebo takové to tradiční "kdy už budeme mít vnoučata", "pokoušíte se o děti?" apod. tlačenky.

Těch dost lidí o tom může začít kázat, až sami nějaký děti mít budou. Jinak je takovej odsudek na výsměch/facku/obojí

K Vánocům jsem pořídil nejprve Robocopa v nějaký výprodeji, pak Cyberpunk a Astrobota. Že si udělám radost a po čase něco zahraju. Ty poslední dva jsou ještě v celofánu, protože jsem se k tomu nedostal. Když mám chvilku, místo mobilu šáhnu po takový tý retro kapesní konzoli a na pár minut si něco dám. Před cca měsícem jsem se prvně dokopal ke Steamu, pobral pár her, rozehrál prvního Paynea a ... poslední dva tejdny si tohle „zakázal“ a když mám večer chvíli, sedim u DaVinci Resolve a učim se.

Děti jsou super i zlo zároveň. Například loni jsem na kole najel jen 500 km a z toho 250 do práce a z práce. Předtím to bylo ročně kolem 2500 km. Doufam, že ji letos chytne MacRide, který už mám na biku. A do kina už taky skoro nechodím, protože raději trávím čas s Aničkou. 

Neřekl bych, že je to něco sobeckého. Neexistujícím dětem je jejich neexistence jedno a navíc, budoucnost zrovna teď moc růžově nevypadá... Asi by se i proto našlo dost lidí (včetně mnoha dětí, protože nikdo si sve narození nemůže naneštěstí vybrat, že jo), kteří by sobectvím nazvali právě opak. 

Děti nemáme, takže mám přes týden po večerech hodinu, dvě na hraní. Někdy i víc. Přítelkyně na to moc není a dělá si svoje, jestli teď čte/studuje Gilgameše, Rámájanu nebo kdo ví co. 

Všechny vaše komentáře mě sobecky utvrzují v tom, že si to s dětmi mám fakt rozmyslet … 

Taky jsem byl kdysi hráč, co měl hodně času na to hrát.
Od doby narození dcerky (v červnu ji budou 2) hraní jde celkem k šípku.
Nedávno jsem dohrál Horizon Forbiden West i s rozšířením Burning Shores. Mám v tom cca 150 hodin a hrál jsem to víc jak půl roku. Když už se k hraní dostanu, tak jen poté co holky usnou. Ale nejsem žádná sova, takže hodina až dvě jdu spát taky.
Nejvíc jsem s hrou pohl, kdyz jsem byl sám třeba na víkend (žena s malou u mamky apod). Ale to se zase ve mě perou i jiné záliby. Vyjet si na kolo, dohnat resty v seriálech nebo filmech. Prostě času je málo.
Chtěl jsem teď rozjet Indyho, ale vím, že bych to určitě nestihl do vydání Part II tLoU, které si chci zahrát (aspoň částečně), než začne na MAXu seriál.

Supr, dík za reakci. Mně upřímně zajímá, jak to mají i ostatní.

Co Lifty, Ex-Soldier, HAL a další ... jak to máte vy?

Taky teď nemám vůbec čas, řadu předobjednávak jsem zrušil... spadl jsem zase do R6 Siege a ještě jsem si doma udělal novou Lego místnost, kde si hraju...mohl bych se rozkrájet! 

Já mám pocit, že je to asi jen osobní přesycenost a méně času na hraní, protože už takhle tenhle rok vychází GTA 6 (nejspíš 🤞), Doom a Mafie. A k tomu se ještě těšit na DS2. 😭

Jak to ti ostatní kurňa dělají, když říkají, že hrají jen po večerech a přitom hrají 100+ hodinový RPG apod?!? Buďto kecáte a nebo nehrajete hry, jak máte - vynechávání side questů, collectibles atd. 🤔

link
Ale tak jo, okolo jedničky bylo takové to tajemno, vůbec jsme nevěděli o co půjde + to mělo Madse.

Něco je špatně. Trailer je skvělý, hra bude masterpiece, HK je tvůrčí mág.. ale já se z nějakýho důvodu zas až tak moc netěším.

Určitě ne jako u jedničky, kde jsem hltal každý nový trailer a hru si dokonce koupil day1. Tady to neplánuju. Má to někdo podobně? 🥲

Tak po jedničce víme, že se to bude hrát skvěle 

Ještě aby hrát se to dalo.... 

Ucák jsem si po ránu do trenek, Hideo je prostě jinde ...