Já nedávno koupil Steelbook a je tam od Grindhouse i Planeta teror což je super 

To mi připomíná, že si to musím sehnat na Blu-rayi, žalostně mi to chybí ...

Snad 15 let jsem to neviděl. I když je to v Tarantinovske filmografii trochu zapadlé, možná i nedoceněné, ty dialogy šlapou jako v každém jeho filmu  
Nejlepší je za mne druhá část v Tennessee, at uz kvůli té odplatě nebo perfektní auto honičce, ale i ten cast se tam sešel skvěle.  8/10

Jako velký fanoušek Dylana, který ví, že Dylan je člověk, který silně mystifikuje svoji minulost a skrz svou kariéru přeskakuje z neustálého odmítání až k neutuchajícímu variování svého hudebního a uměleckého odkazu, jsem si říkal, že točit poměrně konvenční biografii o Dylanových začátcích je tak trochu tvůrčí sebevražda. Mangold a tým kolem něj na to šli ale poměrně vychytrale, totiž film o Dylanových startech ve folkových kruzích, a pak poměrně tvrdém rozchodu s nimi, nezachytili skrz Dylana samotného, ale spíš skrz lidi kolem něj. Dostáváme tak jakousi studii folkové a hudební scény 60. let, která je hrozně zajímavá v tom, že Dylana představuje přesně tak, jak se představuje sám: člověk, co je obrovsky geniální a nadaná osoba, která je ale zároveň těžko vypočitatelná a ve své podstatě...úplně neznámá. Skrz samotné folkaře, producenty i lásky se tu tak tvoří příběh lidí, kteří Dylana znali a vytáhli, aby se ukázalo, že samotného Dylana i přesto definovat nedokázali. Všechno je to navíc obuté v krásném retro hávu s naprosto bezchybným obsazením (Chalamet si ale za ztvárnění Dylana určitě zaslouží vypíchnout). Perfektní to ale není, Mangold si sem tam pomůže nějakou levnou berličkou, někdy je zbytečně doslovný, a někdy velmi kostrbatě zkracuje. Nedá se mu ale upřít poklona za to, že tak monumentálně nevděčnou práci jako "definovat Boba Dylana" zvládl přiblížit divákům bez pošlapání složitého odkazu samotného protagonisty.
8/10

Tak úplně bych to nehanil. Jestli nás zklamal scénář, který nepřišel s nijak výraznějšími charaktery, kteří byli bohužel ještě toporněji zahraní, či silnějším mysterióznem okolo samotného vlčího muže (objeví se velmi brzy a moment překvapení je pryč), tak aspoň se nám naskytla možnost ponořit se pořádně do temné atmosféry chladné noční oregonské přírody s mrazivou hudbou a dobře zvládnutou proměnou v bestii (tady pochvala za masky, v jedné specifické scéně mi bylo fakt divně).

Já na to šel hlavně kvůli Whannellovi, protože mu jako tvůrci držím palce, ale tady trochu přešlápl. Není to vyloženě špatný, ani nejde u mě o zklamání, jen mi přijde, že to mělo daleko větší potenciál, který se dal vytěžit intenzivnějšími hereckými výkony či vyšperkováním scénáře o nějakou kulervoucí scénu či zvrat. Ten jeden "zvrat" se nepočítá, to se dalo tušit.

Včera som na tom bol a je to samozrejme fantastické, absolútne dokonalé, 5 z 5. Ale niekde uprostred filmu ma napadlo, keby tak tento človek presne v tomto štýle natočil Zaklínača a odvtedy na to stále myslím, neviem sa toho zbaviť a extrémne ma vytáča, že sa to nikdy nestane

Moje třetí setkání s moderní Willisovkou. Bruce je tu pochopitelně prezentován jako hlavní hvězda, každopádně každou druhou scénu jeho postavy za něj odehrál některý z jeho dvojníků, což je maskováno rozmazanými záběry, ořezem hlavy či záběrem zezadu. Corey Large si může gratulovat, protože je ze zbytku obsazení jediný, který měl tu čest a dostal s Brucem i jednu scénu. Všechno ostatní si Bruce odehrál sám a tvůrci to v dialogových scénách maskují šíleným střihem. Bruce už je viditelně úplně v háji. Ačkoliv premisa filmu hovoří jasně, že by měl rubat jednoho lovce za druhým, tak si tu Bruce v poklidném tempu jen chodí v lese a čumí na to, jak se lovci zabíjej navzájem, občas do toho prošustí nějakou příšernou hlášku nebo zavrtí hlavou (asi jací jsou to troubové, že se zabíjej navzájem). K Brucovi tu přidali pár známých ksichtů, kdy si tvůrci usmysleli ,že Munro bude drsnej hláškující týpek, což působí stejně, jako kdyby tam postavili třeba mě. A  McDonough tu zas v každé scéně rozdává filozofická moudra a hlášky jak někde z Kmotra. Film je pochopitelně totální otřes, hlavně z hlediska scénáristiky či střihu, občas se mu povede nějaký (ne)chtěně zábavný moment (Brucův dvojník střelí týpka s raketometem, ten se lekne a odpálí raketu do své kolegyně stojící pár metrů vedle), potažmo sype briskní dialogy mezi postavama ("Pojď ke mně blíž - Copak nevidíš, že jsem hologram?"), či vykrádá všechny dřívější Willisovy filmy (Willisova postava má seznam zranění čítající události z jeho známých filmů). Je mi jasný, že Bruce už tady asi sotva věděl, kde se nachází a co to natáčí za film. Jedinej opatrnej bod nahoru za to, že tvůrci natáčeli někde venku ve fajn lesích a ne někde ve skladu, jako spousta dalších Willisovek, ale co tu vyjma Bruce dělali všichni ostatní a proč se tomu upsali, to snad neví ani oni sami. 

Čočku od kritiků i diváků to dostává zaslouženou samozřejmě, je to mizérie přesně jak všichni čekali - ale tbh ne tak hrozná jako ST: Discovery, ta byla vyslověně urážlivý odpad, ale tady z ní je vliv vidět jen relativně malý. Krom toho že prvních a posledních pět minut se brečí a všechno vypadá jak na nějaké travesti show, to si Kurtzman samozřejmě nemohl odpustit. Není ani žádným způsobem poznat že se to má odehrávat ve světě Star Treku krom pár pseudohumorných narážek na Starfleet, takže to jde brát jako obyčejné nezávislé akční sci-fi, které už Trekkies ani nemá proč urážet - a těží hlavně z toho že má jen 90 minut, takže s těmi otravnými kretény a hloupým příběhem o nějaké superzbrani která vypadá jako kopací míč a má zničit půlku vesmíru nestrávíme moc času, a že většinu stopáže je nějaká triková akce která vypadá celkem ok.

Prostě takový ten zbytečný direct-to-stream filler jako Netflixovský Atlas nebo Rebel Moon.

nový Star Trek dostáva väčšiu

Gibsonův Flight Risk dostává nepřekvapivě čočku.
Akorát to asi nebude až tak blbé, aby to bylo vtipné.

Je to hodně fajn, ale po prvních ohlasech jsem čekal trochu více. Režisér a scénárista Marty Pohl ukazuje, že s každým novým projektem jako režisér roste, má více sebevědomí a technická a řemeslná stránka jeho filmů roste. Pohl s minimálním rozpočtem kouzlí, je kreativní a jeho film vypadá mnohem lépe, než většina tuzemské produkce.

Navíc Pohlovi nechybí drzost jít místy za hranu a přinášet nekorektní humor a nechutné scény. Opravdu je radost koukat, co Pohl, herci a celý štáb vytváří, protože to má filmařské srdíčko, obrovské koule, a taky je to nehorázně vtipné. Osobně se mi film dost líbil, jen mám lehce problém se samotným příběhem.

Ten příběh není špatný, má dobré a zajímavé postavy, je tu spoustu výborný momentů a scén (historie o vaření perníku nemá chybu), ale problém vidím v tom, že takhle vystavěná zápletka neutáhne naplno celovečerní film. Největší potíž příběhu je ta, že se Pohl dost opakuje. Ať už jde o chování postav, dialogy nebo podzápletky filmu. Korunu tomu nasazuje finále, kde to mělo krásně vygradovat, a zrovna tady mě to lehce míjelo a ztrácelo.

Nicméně, i přestože jsem lehce nespokojený, tak si Pohl zaslouží velký respekt za to, že si točí, to co chce, a hlavně jak to chce. Ústřední herci jsou parádní a mají tu správnou chemii. Někdy se tlačí zbytečně na pilu, ale většinou si všechny hlášky a vtipy sednou, tak jak mají. Na plech je dobrá, zábavná a nekompromisní komedie, která umí dobře pobavit a trochu i znechutit. 6,5-7/10

Eat your heart out, Ridley!!!

Díky za recku, až teď jsem zjistil, že to k nám jde do kin v normální distribuci, tak snad to někde chytím...

Jsem zvědaví na reálné číslo. 

Já na to v týdnu chtěl kouknout ale nedostal jsem se k tomu. Snad co nejdříve to uvidím. 

Úsměvné drama, atmosférou podobné těm, které občas vznikly v časech Appatowa (50 na 50)
Eisenberg si natočil osobní projekt, kterým vzdává hold svým předkům a v neokoukaném prostředí Polska (nádherná kamera, kterou obstaral Polský kameraman) ventiluje svůj názor na tragickou turistiku (což je naprosto geniálně jednoduchá zápletka)
Hlavní síla snímku je v ústřední duu. 
Kieran Culkin tady upgradoval svoji "hovado" povahu z Boje o moc na "sympatické citlivé hovado" a krade si to svou přirozeností pro sebe. Jestli si někdo toho Oscara z nominací opravdu zaslouží, tak je to on a doufám, že ho taky dostane.
Eisenberg mu zdatně sekunduje a jeho monolog u večeře se vryje člověku pod kůži.
Stejně tak návštěva koncentračního tábora.
Škoda, že má nakonec film jen dvě nominace.
Takových milých a upřímných filmových výpovědí se zas tak moc netočí.

Tak jsem kvůli drahé polovičce absolvoval tohle peklo, konečně se dozvěděl kdo je Justin Baldoni, ze kterého si střílel Ryan Reynolds a ted ho žaluje Blake Lively, no hele herci fajn až na ten manželský pár- sestra násilníka plus její indickopakistancky manžel nebo co to bylo ,-člověk z lidu, Justin asi taky v poho preafektovaný násilník, ale režijně oka na spotřebku  Blake se mi líbila naposledy v Age of Adelaine, jinak ji nevyhledávám. Navíc ji tam herecky nakládá její mladší verze . Ale ten scénář, který dost asi vychází z ty knihy….🤢udondaná srajda, táhne se to jak smrad, až na týpka co má restauraci, nesympaticky postavy do jednoho, pak to skončí. Ještě ze se rozhádali snad ten druhy díl nebude, v tech vzájemných žalobách nefandím nikomu jemu to jedno, ale jestli mela Blake Lively hlavní slovo ve výsledným střihu a dotáčkách, tak ať hlavně zůstane krásna a už nic producentsky nazaštituje, osvěta o domácím násilí, která je chvályhodná, tady vyznívá dost zprdele ….tohle je hit jak vino z krabičáku 4/10

Dost mě tehdy mrzelo, že většina velkých výročních cen na Dafoea zapomněla. Naprosto ho v Majáku žeru. (Ale ani Pattinson nezůstával pozadu.)

The Lighthouse
R. Eggers, 2019

Za mě forma nad obsahem, protože v tomhle jde Eggers hodně do hloubky - do vod řecké mytologie a odkazů na filmy pro pamětníky (na čem on vyrůstal). O tom já vím hovno.

Jenže ponurou, zasmrádlou atmosférou, černobílým obrazem s formátem 1.19:1, který krásně umocňoval klaustrofobní ponorkovou náladu pomalu šílejících protagonistů, se mi trefil do nálady.

Určité scény byly nasvícené bravurně, a vyloženě ta, kde Dafoe vede dvou minutový monolog s blízkým záběrem na obličej bez jediného mrknutí byl výkon hodný cen. Pocit gradující intenzity šílenství zaštítila nejen mrazivá hudba, ale vyčerpávající výkony obou představitelů, u nichž ztěží poznáte, kdo to z nich ztrácí víc.

Dost toho Eggers asi nechává i na divácké představivosti, hádám, ale specifické scény přímočaře dokázaly vyvolat pocit zmatení či znechucení. A tak to má být. 😌