Úsměvné drama, atmosférou podobné těm, které občas vznikly v časech Appatowa (50 na 50)
Eisenberg si natočil osobní projekt, kterým vzdává hold svým předkům a v neokoukaném prostředí Polska (nádherná kamera, kterou obstaral Polský kameraman) ventiluje svůj názor na tragickou turistiku (což je naprosto geniálně jednoduchá zápletka)
Hlavní síla snímku je v ústřední duu.
Kieran Culkin tady upgradoval svoji "hovado" povahu z Boje o moc na "sympatické citlivé hovado" a krade si to svou přirozeností pro sebe. Jestli si někdo toho Oscara z nominací opravdu zaslouží, tak je to on a doufám, že ho taky dostane.
Eisenberg mu zdatně sekunduje a jeho monolog u večeře se vryje člověku pod kůži.
Stejně tak návštěva koncentračního tábora.
Škoda, že má nakonec film jen dvě nominace.
Takových milých a upřímných filmových výpovědí se zas tak moc netočí.
A Real Pain (2024)
|
reagovat
|
. 
Vlastně i ve srovnání, co se dělo v první Párty Hard jsou ty dva následující kousky, což nemyslím jako výtku, mírnější. Spíš bych se pozastavil nad tím, že Marty Pohl jako aktuálně snad jediný umí a používá v českém filmu třeba něco jako running gag. To je vlastně stejně smutné jako když mi dojde, že na první díl seriálu od jednoho z největších žijících tuzemských tvůrců, který má asi také být plný různorodých satirických postaviček, koukám s přestávkami přes týden.
, ale pak mě trochu zamrzí, že to víc nešlápne např. do roztržek mezi dalšími, co si chtějí ukrojit taky kousek toho dealerského koláče jako ... právě třeba v těch ranných Ritchieho filmech, co v souvislosti s tímhle někteří zmiňují. A poté dojde na finále, které má fajn nástup a ... už nic, prostě jen tak proběhne a najednou tu máme závěrečný titulek. Těch posledních cca 10 minut je jako kdyby to bylo nutné rychle už ukončit. I tak ale zůstávám na 4/5 a rád se k tomu někdy vrátím, přeju tomu každý dukát.