A pak jdu jednou večer na venčící kolečko k rybníku, jsou skoro Vánoce a malá, že jde se mnou. A přidal se k nám taky kluk od sousedky, kteří měli dvě brazilské fily. Už tehdy jsme se zásadně vyhýbali předem. Ale teď, vrata na silnici jsme měli společný a bylo u toho světlo na pohyb. Jdeme, kluk přiběhne a jasně, že neměl zavřený ty fily, ty automaticky vystřelily, povalily kluka, vyběhly za vrata na silnici a všechno se to semlelo těsně za úrovní toho pohybovýho světla. Takže záblesk, zahlídnu toho našeho „hrdinu“, dítě s brekem utíká, šílený zvuky pištění psa, záblesk - vidim tu masivní filu a tehdy jsem tam prostě do tmy hrábnul, sebral yorkšíra a ubránil ho, ale ...zážitek. Jasně, že po příchodu domů jsem já poslouchal „Ty jdeš se psem a musí se stát tohle ...“
. No od tý doby jsem si mrňouse podával přes okýnko, ne skrz vrata. Zlatý jezevčíci.



