Jsme dnes byli na obědě a venku zvířata. 
Osel, ovce... A já si automaticky vyfotil jen slepice...

nakonec se ho povedlo zachránit :)

Tohle jsem měl vidět v pátek v noci a probral bych se hned Kdekoliv na název toho drinku narazim, vzpomenu si na jednu rošádu v kině, kdy tam kluk pronesl pár holkám právě Frisco a začal jim vysvětlovat jak nějakej obchoďák, co to vůbec je a „jak to dobře chutí, mňááám, ne?“ (jo, to byla citace). Odteď si to budu spojovat s tímhle a schválně si můžete zahrát malou hru, kam až to dokoukáte. Obsahuje vodní šneky, neuvěřitelné obraty a někde na 1:15 ... to už snad ani neni autotune, to je obrození. YT mi to záškodnicky podstrčilo po celkem fajn traileru na Vandráky na ostrově lidojedů.

Vlastně... ano.

Humory musí být, Tede. 

Naposled vloni v listopadu a to, co píšeš pak víceméně následovalo. Teď mi přijde, že tomuhle si jdu sám naproti stresem, vyčerpáním, o třeba takovym dodržování denního pitnýho režimu nemluvě. Proto jsem to přes víkend úplně zapíchl, ani to dřevo nenaštípal :)

Prostě si ten hezký moment musel hned zabít. 

Jsem více kočičí/psí osobnost. Ale ptáci jako zvířata mi nevadí. 

Ještě jednou díky za to jsem se mohl svěřit a dostal jsem normální reakce, rady atd, a vedla se o tom diskuze na úrovni. Mám opravdu velkou radost že se tady “naše malá komunita na MovieZone” o dost zlepšila. 

Já právě na 90% měl minulý měsíc kovid a od té doby jsem lehce fyzicky ko

Neměls covid? Tyhle věci se mi rozjeli po prodělaném covidu. A ne okamžitě. S několika týdením odstupem. Tlak skáče bez větších důvodů nahoru-dolu (tam teda spíš) a do toho se mi rozjelo astma (to by ti ty pocity bolesti hrudníku mohlo způsobit klidně taky)

Teď v pátek zrovna, už na zastávce mi přišlo, že je „něco blbě“. Bylo už po půlnoci a napadlo mě, že vystoupím dřív, zkrátím cestu domů - na zmíněné „dřívější zastávce“ jsou 100 m hned tága, takže bych nečekal, nevolal a hned bychom jeli. Jenže už v tom buse to bylo, jak kdyby mě někdo začal ... nevim, utahovat v nějakym obřím korzetu, hrdlo se stahuje, pichlavá bolest kolem břicha a hrudníku, a když jsem vystoupil, v tu první chvíli jsem myslel, že mě klepne. A to myslim, že něco vydržim, ale nebyl jsem v tu chvíli schopnej jít a řidič by si myslel, že jsem najetej (nic jsem nepil, jen jsem se později vracel z Prahy). Nakonec jsem se těsně před domem pozvracel, prošel sprchou a odpadnul. Probral jsem se druhej den v poledne a jak už tu padlo - je to klišé, zná to každej z nás, ale prostě tenhle tejden/měsíc se to nakupilo, všecko. Jak se snažim obecně nestresovat, jako bych teď nedělal nic jinýho. 

No a víkend jsem vypnul, nedělal nic. Leda poklidil, kouknul na „Nehýbej se“, šel se projít a teď můžu říct, že dobrý.

To je ráj na zemi 

A přitom zrovna ty, jak tě znám, určitě chodíš spát se slepicemi...