Tenhle strejda se nám snažil dostat na akci s nějakou průkazkou církevního magazínu který nechtěl pořádně vygooglit. Znal strašně moc známých lidí. Většinou mne kvůli tomu že někdo zná někoho vyhodili z práce tak 5x za večer. Do životopisu si hodně nahoru napisu, že jsem vyhazoval Rokytku. Ten byl docela neprijemnej a snažil se proběhnout. Já si kvůli němu natrhnul kalhoty málem, jak rychle vystartoval.  Když to byla high level akce, tak se musel odchytit před schodama jinak se nemohlo zasahovat.

Nejhorší bylo, když jsem vyhodil jednoho ministra, protože jsem nevěřil jeho legendě, byl tak slušný že odešel. A pak velitele zásahu ochranky jednoho nejmenovaného politika když šel na záchod. Za to jsem dostal pochvalu.

Tehdy byl jednou nějaký velký muslimský teroristický útok. Měli jsme akci den potom. A najednou ve dveřích člověk který jak kdyby vypadnul z Faudy a šel ke mně s velkým baglem . Já byl posranej až za ušima a přemýšlel jestli je správný postup zdrhnout nebo ho zalehnout. Byl jsem od toho tak 3 vteřiny. Týpek se ptal na nějakou neziskovou právní kancelář pro cizince. 

Nebo nám měl přijít jeden známý slepý člověk. Já zajistil, aby všude rozmístili misky s vodou a zradlem pro psa. Přišel s lidským asistentem. Smáli se mi úplně všichni. Kromě toho člověka, ten mi za to přišel poděkovat. Já se chtěl rozbrecet a utéct. 

Já to slyšel a pořád to pro jistotu považoval za urban legend. Zažil jsem to u jednoho béčkového politika, který si k rautu poslal asistenta s krabičkou.  Nasralo mne to, protože jsem si pak vzal domů méně. 
Dělal jsem minimálně desítky velkých eventů. Když jsem tam byl nejmladší, tak jsem si všechno bral domů a jedl to v ledničce i týden. Jednou jsme to přehnali s bagetkama, těch jsem měl plný mrazák, z kontaktního grilu to bylo super i týdny potom. 

Když už jsem nebyl v takové nouzi, tak jsem to nechal balit a posílat do firmy, zejména asistentkám a holkám na recepci. 

Úplně první event kde jsem objednával občerstvení jsem to nezkušeně přehnal a aby šéf nenadával, že je to drahý jsem udělal strategii, že to sežeru, než si toho všimne, u nějakého pátého plného talíře přišel s tím co blbnu, ať si to vezmu domů, že mi bude blbě.

Pak mám ještě jednu storku, ale to jenom na vyžádání do vzkazníku.