Nevzalo mě to vůbec, já jen že při této příležitosti vyšlo video od Moista, kterýho sleduju a vím, že zbožňuje právě tebou zmiňované BB *:)* Za sebe jsem bohužel neměl zatím tolik času na DLC, kolik bych si přál, vlastně jen pátek, kdy jsem si vzal kvůli tomu dovču. Nicméně nějakého šíleného spiku na obtížnosti jsem si nevšiml, všechno tak nějak jak má být, mi přijde. Nutno říct, že jsem DS veterán a Elden je podle mě kombinací toho nejlepšího, co From doposud stvořilo. Do toho počítám i to zmiňované BB *:+* Problém se špatným hodnocením a těmi recenzemi bude nejspíš v tom, že Elden je zatím asi komerčně nejpřívětivější a zkoušejí ho i lidi, kteří doposud Soulsovky nehráli. I tak se ale divím, že došli až do DLC a teď brečí. ach ty internety

Díky, paradoxně díky věnování času tvému příspěvků, jsem se utvrdil v tom, že si radši zahraju 3 kratší Indie hry, než bojovat 5 hodin s jedním bossem*:D* Souls hry jdou absolutně mimo mě. 

Tebe to hodně vzalo *:D* Jak jsem psal, DLC jsem nehrál, takže jsem posuzoval z několika videí, že noví bossové jsou přepálení. Nedokážu říct, jaká je reálná obtížnost pro hráče, co najde všechny Scadutree fragmenty atp. Pro mě je rozdíl mezi tím, kdy je to výzva, ale pořád zábavná a kdy už je to jen otrava. Odpovědi typu "tak použij tenhle cheese build a k tomu Mimic Tear" pomůžou k tomu porazit bosse, ale proč bych měl chtít dělat něco způsobem, který mě nebaví... Přesně tak mě nebavilo na konci základní hry čekat, než si Maliketh dotancuje piruety, abych mu mohl dát ránu. To je čistě můj názor a moje osobní kritika. Pokud tě to uspokojí, tak ano, jsem sračka a jsem moc špatnej na tenhle typ bossů *?)*

[url=https://www.youtube.com/watch?v=_7IWHTvJEKI]Too Hard[/url]

Sloh, který mě navnadil konečně rozjet ER a také si zopakovat BB. *;)*

Git gut.

Hroznej sloh, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat *:D*

Recenze/story time/rant? Bloodborne jsem hrál před lety jako mou první Fromsoft hru, párkrát jsem zkoušel první DS, ale moc mi to nesedlo. Pak jen právě Elden Ring. ER jsem začal cca před rokem a půl a hrál jsem ho průběžně podle nálady. U hlavní postavy mi svítí necelých 90h po dohrání, s tím, že na začátku mě hra totálně strhla a první delší pauzu jsem si dával tak po 50 hodinách. V pozdějších fázích mě obří měřítko hry spolu s náročností trochu vyčerpávalo, takže to vypadalo tak, že jsem hrál 10-15 hodin a pak jsem to na pár měsíců odložil. Ani ne měsíc zpátky jsem do Elden Ringu zase skočil, už mě otravovalo, jak mi pořád svítí jeho ikona v menu na PS *:D* a asi mě trochu pošťouchnul i hype z blížícího se DLC. Chvíli jsem blbnul s vedlejší postavou a zkoušel nový build a když jsem se víc dostal do hry, tak jsem se rozhodl, že ER konečně dokončím. Posledně jsem skončil někde v Mountaintops a neměl jsem moc náladu na prozkoumávání, takže začal sprint k cíli. Z celé hry jsem dosud přeskočil v podstatě jenom Snowfield, takže i Mohga a Haligtree, jinak jsem prošel všechno, i podzemní řeky a města (zdravím Twin Gargoyles), Deeproot atd. Celou dobu jsem se bavil královsky, 10/10, ale ta koncovka mi teda těžce nesedla. Farum Azula jako oblast celkem ok, vizuálně samozřejmě parádní, ale průchod skrz nic zásadního. Bossové mě od Fire Gianta dál víceméně všichni srali s výjimkou Godfreyho. Vždycky 10-hit combo, z toho každý hit ubere 75 % zdraví (ano, měl jsem přes 50 Vigor) a po něm utečou na druhou stranu arény, takže když k bossovi doběhnete, tak už je zase čas na jeho útok. Maliketh mi zabral asi 3 hodiny, Radagon/EB cca 4. Nutno říct, že jsem používal všechno, buď NPC summon když byli k dispozici nebo pak vlastní maxed Mimic Tear. Uspokojilo mě, že jsem dokázal hru dotáhnout do konce, ale úplně reálně se mi spíš ulevilo, že to mám za sebou, než že bych si pochvaloval super zážitek. Když jsem pak četl zprávy o tom, jak má DLCčko nejspíš vypadat, tak jsem dost znervózněl, protože jsem čekal ten samý bullshit, jen horší, jako na konci základní hry. Protože mě ale pořád úplně nepřešla chuť na Fromsoft, nainstaloval jsem znovu Bloodborne. Dlouho jsem měl v plánu do něj znovu skočit, protože mě zajímalo, jak se mi bude hrát potom, co jsem nabral zkušenosti z více her a taky mi chybělo odehrát DLC Old Hunters. BB jsem prošel během týdne včetně DLC s časem lehce přes 22h. Původní čas pro srovnání byl pod 44h pouze základní hra. Důvody k tomu rozdílu jsou celkem jasné - první soulslike mi tenkrát prostě nakopal prdel, a to že jsem si vybral asi nejsložitější zbraň do začátku (dex hůlka, co se mění na bič, zněla hrozně cool) + teď i když jsem znovu vyčistil všechny oblasti na 100 %, tak určitě pomohlo, že jsem se lépe orientoval. Pamatuju si, že u každého z prvních 4 bossů jsem tenkrát měl minimálně 20 pokusů a Blood-Starved Beast jsem zkoušel určitě víc než 40x. Pak ale všechno zapadlo do sebe a zbytek hry jsem prošel poměrně v klidu. I tentokrát mi překvapivě dali zabrat spíš někteří bossové ze začátku. No a pak to DLCčko, kam jsem šel naslepo. Všechny oblasti úplně super, kromě Living Failures všichni bossové určitě patřili k nejlepším ve hře. A nakonec jsem to završil final bossem základu s Moon Presence. Celkově úplně geniální zážitek. Tentokrát jsem místo dexterity zvolil bonk strength build a jedinkrát jsem nepovolal NPC a řekl bych, že jsem nehrál žádný cheese. A teď proč to asi všechno píšu *:D* DLC The Old Hunters jsem se hrozně bál, protože v žebříčcích nejtěžších bossů Fromsoftu se z DLC absolutně vždy objevuje Orphan of Kos někde na vrcholu, často i Ludwig nebo Laurence. Orphan - 2 pokusy, Ludwig - 1 pokus, Laurence - 5 pokusů. Nejdéle mi trvala Maria - 6 pokusů. Tohle nepíšu, abych tu zaflexil, ale spíš abych srovnal s endgame bossy Elden Ringu, se kterými jsem se trápil mnoho hodin 14 dní předtím a abych se zbavil "get good" argumentu. Troufám si říct, že i kdybych na každém z Bloodborne bossů strávil hodinu, tak mi to nezmění pohled na ně, protože tihle staří bossové jsou mnohem víc "fér" a není to jen "zase nějakej bullshit". Mají přehledný moveset, který se dá vypozorovat a dá se na něj reagovat, zároveň to pořád je o tom, že je potřeba správně se pohybovat a přemýšlet, nejde o to vymyslet nějaký fígl. Hráč musí být trpělivý a vybírat si příležitosti k útoku, ale ty vždycky nějaké jsou. Když udělám chybu, s trochou šikovnosti se dá uskočit a naklopit do sebe healing potion a pokračovat v boji. Podle mě se Fromsoft cestou někde ztratil v konceptu. Když koukám na videa z bossů DLC Elden Ringu, v podstatě mě z nich rovnou bolí hlava a absolutně nemám chuť si to zahrát. Nechápu, proč se jejich představa o zábavné obtížnosti přetavila ve one-shoty, nekonečná komba a extrémní mobilitu. Reálně každá chyba okamžitě znamená restart a hrát bezchybně několik minut, to je podle mě úplně mimo pro většinu hráčů. Různorodost buildů ve hře je fajn, ale kolik z nich je skutečně k něčemu platných? Lidi můžou říkat, že DLC Fromsoftu byly vždycky obtížné, ale rád je nasměruju právě k The Old Hunters, protože to je zcela očividně úplně jiná situace. A fascinuje mě, jak nikdo z recenzentů tohle nevyhlásí, všichni jak kdyby věděli, že ER je milovaná hra, tak tomu musí napálit minimálně 9/10 a žádná kritika není povolená. Za mě je Elden Ring pořád z většiny vynikající hra, ale i kromě té obtížnosti ke konci je ho prostě moc. Moc širokých oblastí (hlavně těch prázdných na konci hry), moc "questů" které nejde pochopit bez wiki... Na Steamu teď Shadow of the Erdtree má pouze 60 % kladných hodnocení. Jsem zvědavý, jakým směrem se vydá další jejich hra.

Přesně, u Lary jsem tehdy začínal až s The Last Revelation. A když už se třeba Capcom vrací postupně k dílům Resident Evilu, nezlobil bych se, kdyby si vzpomněli i na to Dino Crysis.

Víš co bylo největší nabourání headcanonu Star Wars? Impérium vrací úder. To lidi vůbec nemohli vydýchat. A pak Návrat Jediho, taky průser, nějací blbí Ewoci. Prequely? Darmo mluvit, do čisté pohádky cpát nějakou politiku, obchodní federace a midichloriany.  Problém Star Wars nikdy nebyl v tom že by se posouvaly dál, absolutně redefinovaly předchozí, a fanoušci to nemohli vydýchat  - někteří jistě prskali, ale ty proměny nakonec nebyl pro většinu problém přijmout. Co ale přijmout nejde když je příběh a postavy v něm jednoduše úplně dementní, jak je to v Disneyho éře bohužel velmi časté. Když jsou to prostě špatné filmy či seriály, pro fanoušky i nováčky. To logicky sere všechny a pak i ty změny oproti nepoměrně kvalitnějším originálům působí o to víc jako rudý hadr. 

Ty možná ne, ale jiné, velmi vlivné (a i u některých zdejších uživatelů oblíbené) internetové celebrity ano. "The Critical Drinker covered the latest news in a video where he qualified the recent update as “[i]the sacrifice of artistic freedom on the altar of identity politics." [/i][url=https://www.youtube.com/watch?v=rcLRqXE7Les]Video[/url], které má momentálně 1,2 miliony zhlédnutí a 17 tisíc komentářů. To nebude jen pár "hardcore fans", kterým praská cévka. Jak jsem ti i psal minule na tu tvou definici "woke", problém vidím v tom, co všechno už dneska mnozí považují za woke. Dalo by se říct, že mnohdy je to prakticky cokoliv, co není přesně podle jejich představ a fantazií (o bílém heterosexuálním muži). Takže ano, [b]Andy[/b], pro opravdu velký počet lidí je znak woke dávat někam ženský. 

Kdybych si měl koupit postavičku, tak vždy ženskou. Přece jen se na ni líp dívá. A nemusela by být obnažená.  Ale já měl vždy úchylku na ženské postavy, už si toho všimli i spoluhráči z LoLka *:D*. Warhammer moc neznám, ale co jsem měl možnost vidět nějaké trailery a fanvidea, tak tam by ženské hrdinky nebyly rušivý element. 

Ehm, jak přesně je věta "Go woke, go…profit?" souhlas? Prostě začali prodávat kozaté válečnice lidem kteří mají kozatých válečnic z anime značek plné poličky, jen pár hardcore fans začalo nadávat že jim někdo kazí headcanon, ale nikdo je neposlouchá, a ty na tom příkladu prohlásíš že woke vyhrálo (a pak přirovnáš konzervativce k náckům, lol). A pak se divíš že ostatní jakékoli náznaky woke už jenom otravují, 

Nerdi kupují ženské figurky? To není ani novinka, ani woke.