-- 

Tiše ťukám řádky do ticha hotelového lobby o nedělním ránu, které je pro spoustu lidí v Los Angeles startem další kocoviny. Jenže jejich horečka sobotní noci nebyla o oslavě pauzy od pracovního shonu, šlo spíš o zahánění žalu nad tím, že Hollywood definitivně prochází zásadní kontrakcí, oproti níž byly předchozí vlny vyhazovů jen slabým čajíčkem. Osudy jednotlivých pěšáků z branže vám mohou být uprostřed Evropy relativně lhostejné, ale technologičtí oligarchové pod patinou slavného nápisu na losangeleských kopcích připravují revoluci, o které se nikomu nesnilo, protože o ni málokdo stál. Ellison a spol. slibují víc filmů, protože víc všeho je mantrou kapitalismu. Jak toho dosáhnout s mnohem menším počtem lidí, kteří se momentálně ocitají na dlažbě? Studia nacházejí odpovědi tam, kde čekáte. A aby uchlácholila Wall Street, mluví o nasazení A.I. a dalších “pokroků” již zcela otevřeně. Vítejte v krásném novém světě.

 

Všichni očekávají obří vlnu vyhazovů u Skydance, která adresuje všechny zdvojené pozice, ale i posun směrem k technologicky založené společnosti á la Netflix. David Ellison se netají tím, že jeho největší rival při akvizici Warnerů je zároveň v mnoha směrech etalonem streamovacího trhu. A že by ho chtěl do roku 2030 minimálně po technické stránce dohnat.

 

Ty ostatní stránky už tak lichotivé nejsou, jak ostatně Ted Sarandos přiznal někdy před měsícem na konferenci Screentime. Letos skutečně, aby hitový seriál nebo film v nabídce červeného eNka jeden hledal lupou. I tempo nasazování nových “blockbusterů” v posledních dvou letech znatelně polevilo a oněch necelých 20 miliard dolarů ročně Netflix investuje tak široce, že to prostě nemá ten kýžený efekt. Čtvrtletní hlášení už sice nereportují počty nových odběratelů, ale pronikání Netflixu do širší popkultury prostě letos trochu drhnulo. Navíc jak se všichni snaží lovit podcastery a youtubery, je povědomí o nabídce nových drahých titulů dost mizerné. Jak z toho ven?

Ted na to přišel. Propustil šest procent svých zaměstnanců, prý jde hlavně o právníky, HR a kancelářské profese, takže se to nedotkne kreativních pozic. To vše ve světle dlouhodobě sestupného kurzu akcií a neustálých pochyb o tom, jestli vlastně Netflix - při snaze vyhovět svému třísetmilionovému publiku - ještě tuší, kam vlastně míří. To by měl tušit především kapitán, a tak Sarandos při vědomí blížící se další čtvrtletky (už příští týden) vyměnil toho svého.

Bela Bajaria byla šéfkou tvorby u Netflixu dlouhatánských deset let. Měla prsty v každém rozhodnutí, v každém tahání za ruční brzdu, když se rušily neúspěšné seriály po první sezóně, ale také ve schvalovačkách vlažných projektů velkých hvězd, nebo dalších filmech Jennifer Lopez či Adama Sandlera. Hýčkala hvězdy, dávala šance nováčkům, schvalovala odvážné experimenty i líné oprašovačky funkčních konceptů. Teď ji střídá Peter Rice, šedesátiletý exekutivec, který vystoupal do nejvyšších příček u Foxů, těsně před jejich pohlcením Disneym. U Myšáka pak obstarával kompletní televizní produkci, než ho Bob Chapek v roce 2022 poslal na střídačku. Rice začal produkovat filmy pro A24 a produkuje mimochodem i… ehm… olympijské hry, které se v Los Angeles odehrají v roce 2028.

 

 

Post chief content officera je pro něj značným povýšením (i když i v rámci olympiády si asi hraje s mnoha miliardami), zároveň má pro něj dostatek zkušeností i vybudovaných vztahů v rámci Hollywoodu a byznysové komunity. Netflix se tím snaží nejen Wall Streetu naznačit, že cesta z aktuálního nečasu nevede jen skrz škrty ve výdajích a propouštění, ale že je tu snaha jít novým směrem s novými nápady.

O výměně Bely se mluvilo už před pár týdny v souvislosti s nejistým osudem Caseyho Bloyse u Warnerů. David Ellison se však rozhodl, že si ho nechá, a místo něj propustil Cindy Holland. Ta přišla právě z Netflixu, takže o ní Sarandos jistě neuvažoval. Dokonce ani o Michael de Lucovi a Pam Abdy, protože potřebuje spíš komerční hity a někoho, kdo zvládne široké netflixovské portfolio. To bude i pro zkušeného Rice velký oříšek, protože se tu skutečně operuje s mnoha patry diváckých potřeb. Něco mi říká, že v dnešní rozbouřené době už nikdo Bajariu a její dekádu v čele obřích budgetů a nepřetržitého růstu prostě nemá šanci napodobit.

A v úvodu zmíněná A.I.? Cestičku si do hollywoodské produkce nachází čím dál tím častěji. Už tu máme i indie pokusy o distribuci kompletně vygenerovaných filmů (bizár jménem Gods Don’t Give Gifts, tvorbu Gossip Goblina doporučuji minimálně ochutnat), v animácích a CGI-heavy projektech se pravděpodobně brzy dočkáme dalšího masivního nasazení. Stále však platí, že A.I. generovaný obsah nelze copyrightovat, takže se Hollywood snaží vše maskovat jako A.I. asistenci, u níž ale přestává být jasné, kde ruka živého umělce začíná a končí. Naštěstí má pořád jenom pět prstů.

S uzavřeným mergerem se ostatní honem honem snaží, aby si taky z druhé ruky koupili nějakou hollywoodskou cetku, než se krám definitivně zavře (nadsázka). Foxové mají odklepnutý nákup Roku, ale i v nižších patrech se vesele účtuje. Bleecker Street mění majitele a prodal se i label Hello Sunshine, u kterého se musíme zastavit, protože hezky ilustruje marnost dnešního Hollywoodu a naznačuje nevyhnutelný osud mnoha dalších akvizic.

Reese Witherspoon vybudovala svůj label od nuly tak, že hledala slibné scénáře a knížky pro ženy. Cítila, že pro ni jako herečku není v Hollywoodu dostatek zajímavých rolí a pro ni jako divačku dostatek zajímavých filmů. Svým slavným jménem zaštítila řadu produkcí, které následně vystřelily v kinech do nebes, za další peníze investorů koupila práva na další knížky, produkovala jejich adaptace, získala zajímavé herce atd. atd.

 

Po několika letech prodala svůj majoritní podíl v Hello Sunshine společnosti Candle Media. Hodnota celého brandu byla tehdy vyčíslena na 900 milionů dolarů, takže si Reese mohla konečně odpočinout. Jenže v Candle Media si s novou hračkou vůbec nevěděli rady. Bez onoho pověstného čuchu paní zakladatelky se to prostě potácelo ode zdi ke zdi. Takže Candle Media potupně nabídli Hello Sunshine ke koupi za vyloženě směšnou cenu (podle odhadů 20 až 60 milionů dolarů) a… Reese Witherspoon se ho s pomocí francouzských investorů rozhodla “zachránit”.

Je to výhodný kup a chytrý krok, protože Reese může vše zarámovat jako návrat matky zakladatelky a otočit vše jedním prstem, protože její fanynky vědí, že teď už bude svět zase v pořádku. Zároveň však tenhle obrat poukazuje na širší mediální problém. Minule jsem ukazoval ten zub ve vývoji akcií mezi dvěma mergery Warnerů. Zájem studio spasit a vylepšit vždycky vede k prudkému růstu ceny, kdy onen falešný optimismus onen uchazeč o zkoušku ohněm přeplatí o desítky miliard, tak jako se to “povedlo” Skydance.

 

 

Následuje nezadržitelný pád akcií, aby byla zohledněna rizika, o nichž se v okamžiku koupě mluvilo jaksi bokem, to když vám prodavač v bazaru nabízí auto po německém důchodci, co nikdy nevidělo posypovou sůl, ale vy přitom naopak okamžitě vidíte díru v podlaze, když usedáte na místo řidiče. Hello Sunshine ztratil za těch pár let většinu své hodnoty. U Warnerů podobný vývoj nehrozí, ale i ta pětiletka pod Zaslavem byla zničující.

Po Ellisonovi přijdou další a budou mít ještě odvážnější sliby. Tyhle řádky čtete díky Substacku, na který podobné mergery a optimalizace vyhnaly tisíce novinářů. V posledních dvou dekádách se do tradičních vydavatelství nastěhovali různí černokněžníci, co se snažili noviny a časopisy nastrkat do doby internetové a doby všudypřítomné. Slibovali hory doly, výsledkem byly jen horentní investice a v důsledku menší nebo neexistující společnosti, které “nevydržely tlak trhu”. Já nic, já muzikant. Mantra stovek konzultantů a rádců, co vás pošlou na notně vyšlapanou cestičku do pekel se slibem “lean mean nové tváře vaší společnosti”. Hubenější určitě ta společnost bude, trochu podle slavného hesla “tlustí budou hubení a hubení budou studení”. Krach středně velkých a menších mediálních společností nejen v Evropě v posledních letech připomínal spíš asistovanou sebevraždu. Teď totéž sledujeme s mírným zpožděním u Hollywoodu.

Nic nového pod sluncem, já vím. Ale člověku se stopovým množstvím empatie se z té vlny vyhazovů, diktované kravaťáky se širokými americkými úsměvy, stejně zas a znovu trochu zvedá žaludek.

A na závěr si dáme něco hřejivého, ostatně i v českých obchodech už se začaly objevovat mikulášské figurky a je jen otázkou času, než po Dušičkách nastoupí koledy v supermarketových rádiích. Toto období je spjato se dvěma fenomény, které už jsme v newsletteru pokryli - nástupem vánočních rychlokvaškových filmů a rostoucím zájmem o nejen netflixovské krby, co běží v pozadí a roztomile plápolají a praskají. Slavná hláška “lidem stačí, že je to barevné a hýbe se to”, nabírá v případě krbů úplně nových rozměrů, ale na podobné slow TV přitom nic nového není.

První krb už totiž plápolal na jednom z vyhrazených kanálů americké kabelovky už před šedesáti lety. Poprvé se rozhořel v roce 1966, pak ho vypnuli na začátku devadesátek, když se zjistilo, že se skrz něj nedají prodávat reklamy (dokonce ani na topné dřevo), ale v roce 2001 se zase vrátil a od té doby jeho žár sílí.

 

Tyto nešetřiče obrazovky navazují na tradici virtuálních akvárek, neustále zapnutých webkamer, ale i mnohahodinových záznamů z kabin letadel, vlaků a automobilů. Krb je samozřejmě králem, protože by si ho doma přál mít každý, ale ne všichni ho mít mohou. Zapnout si ho alespoň v televizi je o Vánocích vítanou kulisou. Řešili jsme to primárně u Netflixu, protože jejich seriály, designované pro diváky, kteří většinu času koukají do mobilu, a je proto třeba jim děj přežvýkat a neustále opakovat, jsou vlastně už na půli cesty k podobně bezduché kulise, v níž je jediným zvratem hlasité prasknutí březového polena v 35. minutě.

 

Tzv. čumět do blba je čím dál tím výnosnější. Jakmile se kulisní televize začali chytat výrobci televizí v čele se Samsungem, rozrostl se tenhle byznys do miliardových rozměrů. Zmíněná jihokorejská značka nabízí u přístrojů připojených k internetu zdarma skoro dvě desítky FAST kanálů, kde můžete koukat na krby, krásy přírody i techniky a mnohé další výjevy. Každou hodinu ale musíte absolvovat i osm minut reklam, které vás z toho “soustředění” zaručeně vytrhnou.

Tak jestli nakonec není lepší sledovat, jak schne barva na zdi. Kupte si Primalex, natřete roh čerstvou “polárkou” a sledujte, jak pomalu stékající pramínky pomalu tuhnou. Zábava za pár korun na dlouhé hodiny. A ještě pak návštěva pochválí, jak vám ty stěny doslova září.

 

Abychom tuhle rubriku nezanedbávali. V New Jersey se natáčí nové (staré) Miami Vice ‘85. Za tímto účelem se tu vysázelo mnoho palem. Zatím se jim v teplém newyorském podzimu daří, ale člověku to nedá, aby se nezamyslel nad bizarním systémem pobídek, díky němuž je levnější a logičtější sázet palmy v Jersey, než točit Miami Vice třeba vy-sakra-víte-kde.