Hlavně co se týče mluvení mi přijde, že jsou všichni hrozně shovívaví. A native speakers a hlavně angláni (včetně irů a skotů) dokonce víc jak třeba němci, francouzi, poláci apod.
Vždycky jsem z nich cejtil takovou "radost" a možná někdy i "pokoru" že si někdo dal tu práci se ten jejich nesmyslnej jazyk naučit. Nikdy mě neopravovali, vždycky se s porozuměním vyptávali, pokud jsem řekl kravinu...
Nechci paušalizovat, ale u nás se koukáme na prsty na kohokoliv cizího, kterej nemluví parádně česky... *facepalm* A tak toto bylo obrovský povzbuzení v tom pokračovat a uklidnění, že to prostě ze začátku jde třeba hůř...
|
reagovat
|
.
Z donucení bych se domluvila, ale bolí to. A tu angličtinu jsem zlomila až po hodně měsících žití v Anglii a brutálním dření.