To souhlas, sedám si víceméně na konec první třetiny a velmi často přede mnou nesedí nikdo (což řeší minimálně mobily). Navíc mi to vyhovuje, protože mám "velké plátno" (překvapivě mi ale čím dál častěji sedí někdo s popcornem za uchem). Spíše jsem ale řešil na koho to kino cílí - na jakého diváka a přeneseně pak na jaké žánry, co je vlastně ten kinozážitek, ze kterého se kino dokáže uživit. Já, ve 14:40, v téměř prázdném sále a bez žrádla to asi nejsem *8)*. Narozdíl od uřvaného hloučku x lidí, každý s popcornem a colou, jdoucím se bavit v atrakci jménem kino. Kino prostě není "svatostánek filmu", protože tak se neuživí.

S těmi nákady je to celkem jasné, ale efekt je, že jsi prostě v restauraci ve které mimochodem hraje film. (Lidi se baví, lidi jí, lidi jsou na mobilu...) A pak je trochu otázka co přesně je ten "kinozážitek". Pro mě je to spíše návštěva s kamarády a skupinový zážitek (někdo někomu urve hlavu a ozve se hromadné "owwww", zazní vtip a kino se směje). Což je super (a popcorn a spol mi to nekazí). Hromadně se válet smíchy u přestřelky v domě v Djangovi ([spoiler]u toho chlápka na zemi co do něj lítají další a další střely *:D*, nebo u scény s kuklux klan maskama na hlavu *:D*[/spoiler]) je prostě něco, co doma nikdy mít nebudu. Z druhé strany pokud se dívám na Interstellar, tak mi cokoli podobného zážitek intenzivně znehodnocuje. Sériozní filmy tímhle hodně trpí, protože dramatická či hororová scéna tím prostě silně ztrácí a útěcha, že "mě to sice sere, ale stálo mě to jen 200,-" je docela chabá. (Chodíš do levné restaurace i když ti tam nechutná?) Čímž se dostávám k pointě, že pokud kino stojí na popcornových divácích, tak stojí na popcornových filmech, což vlastně souvisí s dlouhodobým úpadkem středně rozpočtových filmů, dramat apod., protože ta "atrakce" kina jde skoro až proti chtěnému zážitku. PS: Doteď si pamatuju, jak nějaký ... (mám co dělat abych tady teď nenadával do všeho možného) v premiérový den, v sále u scény, kdy umírala Trinity zařval "tak už chcípni". Já, jakožto zažraný student střední školy se dívám na vyvrcholení trilogie, se kterou žiju celé dětství, u scény a ni nedýchám a nějaký vym... kr... se prostě ventiluje. Kinozážitek(tm) důvěrně si na to vzpomínám o 18 let později.