Ja to potreboval videt podruhy. Napodruhy uz na me zapusobilo i to, co jsem v kine necitil a chapu to nadseni. Dejte tomu vsechno.

Díky za připomenutí Kairo a Shutter, to mi nějak uletělo. Ten první Insidious, mně tam stačila i obyčejná část, kdy Rose Byrne vidí, že někdo chodí po chodbě - střih, Patrick Wilson to neni, páč chrní dole v obýváku  - střih zpět, ten démon vtrhne k ní. V ten moment přesně se na chodbě u mě z pokoje rozsvítilo. Dveře jsem měl po pravý ruce, na uších sluchátka. To jsem strhnul málem celej stůl  *:D* Mně se líbilo, co Ti West vykouzlil v The Innkeepers. Taky nepříjemná atmosféra, v podstatě z „ničeho“. A když říkám „nepříjemná atmosféra“, vzpomněl jsem si na Session 9, nebo ... v rámci tý psychárny, co se tam děje, tak starší Possession. Kdo viděl, ten tu scénu z metra asi nevymázne.

Ta finální hláška: "I am a man with a power to create catastrophe!" Boží.

Dotek meduzy ze strasna pecka. 

To jsem uplne zapomněl ten film...

[spoiler]Neznici cele mesto, zpusobi pad letadla a zriceni katedraly a konci to tim, ze se chysta pretizit reaktor jaderne elektrarny.[/spoiler]

Yep, díík. *:+*

Nebo tento [url=https://akphoto1.ask.fm/692/086/880/-109996980-1tf8cfs-cbkp928nn44ar2f/original/file.jpg]Bubak[/url] z Verte neverte*:D*

Mimochodem, jak se jmenuje ta věc, kde se chlápekovi doslova rozvítí oči a všichni začnou umírat? Na konci svou silou myslím zničí celé město. Dík.

Když jsem viděl Mys hrůzy (Scorsese) poprvé a je tam scéna [spoiler]v domě kdy se ke konci De Niro objeví v převleku nějaký tý sousedky (nebo co je to za ženskou), a je tam záběr, kdy se otočí, tak to jsem se málem posral teda[/spoiler] *:D**:D*

Prvni Insidious a napriklad ten dabelsky úsměv mrtve rodiny nebo kdyz vstoupili do mistnosti s kolebkou a jen se cekalo, kdy si clovek vsimne te postav nad ni... To se mi normalne udelalo zle.. Pak ma taky skvelou atmosferu scena s fotakem ve tme v prvnim Saw. Nebo si dejte Dum dabla od Westa, to je velice neprijemny film...

Asi japonské Kairo. Hustá atmosféra od začátku do konce, nula lekaček.  Americké horory jsou bída. Občas se mezi nimi vynoří film který není úplně mizerný, lekačky v nich fungují (ale to je snadné, lekačku natočí i dítě), ale že by vzbudily nějaký strach, soustavně tísnivý pocit aniž by to zabili tím jak jsou hloupé a nepravděpodobné? Meh. 

Naposledy asi tak před půl rokem Poughkeepsie Tapes, to byl pro mě opravdu solidní terror. Ani ne tak samotný fyzický násilí, kterýho tam zas až tolik nebylo, ale ty scény, kdy si vrah s obětí "jen tak" pohrával byly vyloženě sadistický. Už to nikdy nechci vidět znovu. Z duchařin už dlouho nic, naposledy snad The Grudge - scéna v hotelu, nebo klasický korejský Oko. Wanovky na mě moc nefungujou, tak na ty novější už ani nekoukám.

"ale je přece rozdíl mezi leknutím a strachem, ne? A jestli tvůrci operují s tím, že se člověk bojí, protože se lekne, je podle mě největší problém těch moderních lekacích hororů. Strach nevyvolává obsah, nebo alespoň umná forma, ale žánrová berlička, navíc je sama příčinou strachu." Tohle tesat do kamene, naposledy mě tak neuvěřitelně nasrala The Nun, kde si režisér myslel, jakej skvělej horor z toho udělá, když se každý dvě minuty ztlumí zvuk a pak najednou něco "nečekaně" vyskočí a mega nahlas bouchne/zařve atd. tento nejdebilnější způsob "strašení" ale teenageři zbožňují, takže těchto lekacích a ne strašidelných sraček bude vznikat pořád víc, než kvalitních hororů *:(**:-*

Už sem zmínil - prvá řada True Detective. Scény typu "Procházím schátralou školou, pak dlouze svítím na něco baterkou a nakonec se z toho vybrbí lapače dábla", nebo vysloveně hororově postavená "jdu do neosvětlené garáže za někým, kdo podle všeho může být hledaný vrah" na mě fungují s přehledem nejsilněji. *:)* U duchařin se upřímně fakt nebojím, prostě další fantasy *8)*...

za mě je nejlepší horor, co jsem viděl v poslední době Babadook, i když taky není úplně čistej a je trošku "meta", třeba v tom, jak cituje německý expresionismus. A jde ho samozřejmě interpretovat jako psychologický drama ve kterém se nestane nic nadpřirozeného, ale to podle mě platí o každém opravdu dobrém hororu. Dobrý sci-fi je vždycky filosofickej myšlenkovej experiment a dobrej horor je vždycky psychologická případová studie.

To mi řekněte, kdy jste se naposledy u filmu fakt báli? Já s tim mám problém, když se mě někdo zeptá, jestli nemám tip na film „u kterýho se bude bát“ ... na horory koukám celkem často, ale kdy už, tak mě to baví po zvukový stránce, nápadu, maskách, ale ne že by to bylo k podělání strachy. Takhle si fakt vzpomenu jen na to první Insidious, co tu zmínil Spazz.

Muj člověk.*:D*