
Nibali s osmiminutovým odstupem určitě neútočil na žluťák. Pavoukův pláč po tomhle incidentu mi přišel kapku přehnanej. Ale emoce byly vyhrocený a ty dva se asi už delší dobu nemaj moc v lásce. Nibs ukázal, že má koule, a že to s útokem na pódium myslí vážně, a o to šlo. Podle mě to byla jízda šampióna. Prakticky čerstvej Majka, kterej za ním v posledním kopci táhnul zbytek pelotonu, ho nedokázal sjet ani o vteřinu.
Bártič mě taky hrozně bavil, a vyrazil mi dech i svýma vrchařskýma schopnostma (byla to 12. etapa, kde dojel šestej za Puritem a minutu před žlutou skupinou).
Štybymu jsem věřil. Už na jaře na klasikách ukázal, že se toho nebojí a že na to má. Měl štěstí, že se Cav "včas" utavil, jinak by měl asi povinnosti jiný. On je pořád perspektivní závodník, ale nepomáhá mu, že je z malý, pro sponzory nezajímavý země, nabitá sestava Ettixu (i když Flower Power a nejspíš i Cav odchází), že se tam na klasiky hrne mladej žralok Alaphilippe a čím dál lepší Tony. Ale věřim, že se dokáže prosadit. On je pro mě typ vítěze, jakých máme napříč všema sportama strašně málo. Navíc kdyby neměl v týmu sobeckýho Terpstru, vypadala by jeho klasikářská sezona taky trochu jinak.
Kvůli těmhle dvěma se těším hlavně na MS.

Vůbec se mi líbí, jak je cyklistika strašně vyrovnaná. V podstatě celý rozdíly ve výsledku ti udělá rozdíl výkonnosti v řádu desetin procent. A je to především o tom, jak kdo načasuje formu a pošetří síly. Takový Degenkolb nebo Kristoff by mohli letos vyprávět. Double není úplně nemožnej, ale musí ti to soupeři sami usnadnit. V současný konstelaci to nešlo, ale Alberto má u mě plusový body, že se o to pokusil. Snad ho Oleg nepožene i na Vueltu.






