Víc se mi líbí druhý CD, zejména kvůli písním Oh Eurydice, Hey Orpheus a Afterlife, který nejvíc připomínají jejich starší věci. Mimochodem, nechápu to rozdělení na dvě CD, když album má dohromady 75 minut a subjektivně působí kratší než Suburbs.
The Suburbs jsem taky pořádně docenil až s časem, takže se nebojim, že by i tohle na mě "nerostlo", nicméně albem roku pro mě zůstává Random Access Memories. Snad se mi i letos povede sesmolit nějakej ten AOTY žebříček na mým blogu.


