Přesně tohle. Do puntíku. Ještě bych k tomu dodal naprosto nulovou dramatizaci, protože mi je i v celku jedno, co se tam děje, nebo komu se to děje. Všechno je strašně zkratkovité, tak moc, že mi je to jedno. Když třeba chce zachránit Enid... (krom toho, že je v principu jasné že ji zachrání = no drama), tak tam nikde není ani sekunda věnovaná její motivaci ji zachránit, čeho se vlastně bojí atd. Ona jen mechanicky zjistí, že někdo s nálepkou [kamarad] je unesený a tak mechanicky začne jít po stopách, které se jí náhodou řeší, aby došla, kam má. Bylo to nudné. Nebetyčně nudné. Když si šla pro tu svou knížku na ptáka (heh), tak to bylo napínavější: a) opravdu nevím, [spoiler]jestli ji zvládne zachránit, jestli celou, jestli tam opravdu bude atd. atp[/spoiler]. b) její vztah k té knize tam byl prodaný líp, takže byl pokus o záchranu knihy dramatičtější než pokus o záchranu kámošky. A problém je, že nejsem hnidopich. Že tam takhle nefunguje v podstatě celá hlavní linka, všechny mrtvé postavy, vztahy mezi postavami (love triangle vyloženě lol), vedlejší konflikty (skauti) atd. atp. Je třeba zajímavé to srovnat s Mare of Easttown, kde první epizoda věnuje nemalé množství času čistému budování sypmatií k zemřelé, abychom i my byli angažovaní v dopadení vraha, a v osudech celé komunity... a přesně tohle není ani náznakem ve Wednesday.