
reaguje na:
TedGeorge
Dneska mi stačili i běžící srny, ráno poetikou jak z „Vesničky“. Klikatou cestou a několika spoji jsem se trmácel přes kus republiky a většinou čumim z okna, kochám se, neposlouchám nic, protože mi přijdou pro hlavu důležitý i tyhle momenty, kdy člověk jen čumí. Pěkný počasí, louky, lesy, srnky ... no, nejet na kobereček, vydám se toulat. Pak se bus zastaví, řidič jde ven, tak mě napadne, že jsme možná dojeli a mě nebudou věřit výmluvu, kde jsem. Ale on jen vyleze na cigárko, prohodí pár vět s místnimi, a jede se zas dál. Jak od Hrabala 

|
reagují:
TedGeorge
|
reagovat
|


