Tak ono zalezi... Usmivat se muzes jak chces, ale pokud ta druha strana neni schopna nebo ochotna aktivity, tak to stejne bude na tobe. A pak je to celkem jedno. :)

Jedno slovo: Flashjack

Jo, mám to úplně stejně. Až na tu poslední část. 

Ted od té doby, co se usmívá: link

Nak mi gugl neporadil nakej widget na android co by sledoval akcie,kurzy na BCPP
Nekdo tip? 

Listen Disketa, I hate to break it to you, but what people call “love” is just a chemical reaction that compels animals to breed. It hits hard, Morty, then it slowly fades, leaving you stranded in a failing marriage. I did it. Youre parents are gonna do it. Break the cycle Disketa. Rise above. Focus on movies. 

Hele já si vždycky řeknu jednu hlášku ze seriálu Sense8(pokud si neviděl, tak pro Tebe věc kterou musíš vidět), podle které se jmenuje jedna z epizod - Nakonec budeme všichni souzeni podle odvahy našich srdcí. 

To te ale zrazuje hlava, kdy ty lidi vidis a mas pocit, ze cokoliv takoveho je z podstaty lepsi nez to nemit... coz samozrejme je blbost. ;)

Podle to moc řešíš. Musíš být trochu nad věcí. Protože jinak se z toho zblázníš. 

Je to o dost horší pocit, když člověk vidí tolik svateb, tolik párů držících se za ruku, rodiny s dětmi... a ví, že sám má navíc mnohem méně šancí než většina. Vyrovnat se s tím vším není pro mě vůbec jednoduché. Na druhou stranu se ale nechci před lidmi uzavírat, protože to by bylo mnohem horší. Na FB se mi s tím nechce svěřovat, protože by to vypadalo hrozně. Napadla mě proto MZ. Potřeboval jsem to říct, vypsat se z toho, aby se mi trochu ulevilo. Pokud se to někoho z vás dotklo, tak se vám omlouvám.

Rozhodně.

Hlavne ber vztahove rady hooooodne s nadhledem. Obvykle tim dotycny rekne, chte nechte, hlavne nejvic o sobe a svem nastaveni a pohledu. Tohle z velke casti nejde brat uplne univerzalne, jako trebas rady k hubnuti. ;)

Je to tak. Nehledej. Aniž bych se tě chtěl dotknout, tak v tvém případě mám takový pocit, že energie hledání z tebe musí úplně svítit. A nejspíš nyní i ta frustrace. A to nechceš. To musíš změnit sám, to myslím málokomu připadá hot (ani tobě určitě ne). A souhlas, na appky bych se vybod. Hlavně nevěš hlavu. Neměl jsem vážný vztah 25 let. Jen holky na jednu noc, občas, protože to tě taky přestane bavit. Trvalo to tak dlouho, že už mi pár lidí nevěřilo, že na holky vůbec jsem, že to jen hraju. Mezi děvčaty se tradovalo, že jsem "neulovitelnej"... Jen proto, že jsem nepotkal nikoho, s kým bych ten život chtěl sdílet déle než pár hodin nebo dní. A pak to přišlo tak kompletně random, že ani doteď nevím jak se to povedlo (nutno dodat důležitý bod, alespoň pár let před tím jsem taky prošel celkem změnou chování a uvědomění si, co vlastně chci apod.). Jsme spolu zamilovaní pět let, můj první vážný vztah a still going strong. Ono to přijde, neboj. 

Musim tiez potvrdit, ze "nehladaj a najdes" plati, najma teda na zeny. Ony maju zazracny radar vycitit, ze si zufaly a zufalo hladas, tym padom si neziadane zbozi a to odradza, znizuje tvoju hodnotu. Akonahle si sebavedomy a mas v pazi ci ju zbalis alebo nie, v tom momente sa na teba prisaje ako osa na bonbon. Len to musi byt uprimne, preto to treba trenovat, uvolnit sa a mentalne sa oslobodit od toho tlaku "hladania partnera". Aj ked chapem, ze to asi tak uplne neplati na Diskovu situaciu.

Hlavu hore!!! to moudro "najdes az prestanes hledat" naozaj platí. Človek vyžaruje úplne inú energiu a tá je sexy. Vraj pre obe pohlavia

Díky, kluci. Vím, působím jako zoufalec. Ale je to všechno blbý. Bydlím v malém městě v západních Čechách. Jezdím jak do Plzně, tak do Prahy, mám kamarády a kamarádky, ale domů se vždycky vracím sám, nikdo mě nevítá. Seznamovací aplikace... Bůh ví, jak to na takovým Grindru vypadá. Mám k lidem na internetu obecnou nedůvěru, protože bych podruhé o životní úspory nechtěl přijít. Svůj první vztah jsem tedy měl až pár let po třicítce, což asi bude pro někoho k smíchu, ale někdy to tak v životě chodí. Fungovalo to tři roky, ale zabila to mj. partnerova nechuť jezdit za mnou. Takže jsem za ním do Brna jezdil hlavně já. Vztah takhle na dálku a do toho ještě lockdowny, to nám dalo fakt zabrat. V našem městečku máme asi dva kluby, ale oboje heterácké záležitosti, takže seznamování je tak jenom na pivo a tím to pochopitelně končí.

Mám z toho všeho, co jsem tu napsal, děsnou frustraci. Nechci ale rezignovat na život. Jsem normální člověk, co si s kamarády neváhá dát v hospodě dobré pivo. Akorát by to holt chtělo druhou polovičku.